(Dvě) Variace

Musím přiznat, že za poslední dobou se toho událo víc než dost, avšak ke vší smůle jsem s sebou ani jednou neměla fotoaparát (vlastně, dost věcí by ani zdokumentovat nešlo z technických důvodů - kdo teď pomyslel na něco nevhodného, tak to laskavě zapomeňte).

Protože jsem poslední dobou trochu bojovala s časem, můj plán napsat článek o dobových účesech s pokusem o stručný návod protentokrát padl (tak příště). Místo toho se dnes zaměřím na odlišné stylizace šatů

První šaty na fotografiích mají snížený pas, ale dáma na prvním obrázku ho díky svým přednostem vytáhla do normální výšky. Ve druhém případě, kdy šaty oblékla má neobdařená maličkost, jsem snížený pas zafixovala koženým páskem. Oproti dámě z první fotografie mám zároveň velmi ,,ležérně" upraveny vlasy a ano - k letním šatům podzimní pokrývku hlavy

Červené tylové šaty jsem ještě donedávna dopnula, teď se upřímně bojím je vyzkoušetObě variace jsou na 50. léta.

Na mé, teď velice oblíbené, černé koktejlové šaty jsem narazila úplnou náhodou v místním výprodeji. Na ramínku nevypadaly nijak vábně, navíc hodně lidí pravděpodobně odradil materiál - samet, který teď nepatří mezi nejpopulárnější látky na šaty. Já to ve spěchu riskla, koupila je a doma po vyzkoušení jsem je už neodložila

Chtěla bych ještě zopakovat tu chvíle, kdy jsem na půdě otevřela starou skříň a v ní zabalené šaty po praprarodičích. Vůbec nevadí, že materiál je neskutečně mačkavý a vyžehlit sklady na sukni mi trvá stejně dlouho, jako dobrovolně uklidit, ale ty šaty jsou úžasné

Před třemi lety (ach to je doba) jsem si pořizovala na předtančení maturantům šaty, které by alespoň trochu korespondovaly s choreografií tanečního vystoupení. No, je to neuvěřitelně pohodlný a nadčasový kousek, zkombinovatelný skoro se vším Dlouhé rukavičky se nosí samozřejmě jen k dlouhým večerním šatům, ale pro stylizaci fotografie je mám na sobě.

I tady, ze stejného důvodu, nosím rukavičky - není to žádná fetiš Stylizace ala 30. léta a pin up, obojí v nočním kombiné.

Tolik tedy o několika variacích se šaty. Příště přidám alespoň jeden postup na dobový účes

Hezký zbytek noci Y.DM:)

Společné setkání (s překvapením)

O našich víkendových setkáních ve staré chaloupce hluboko v horách už jsem jednou psala (tady). Ačkoliv se scházíme pravidelně co čtvrt roku, právě to podzimní setkání je pro mě vždy nejpůsobivějším.

Snad proto, že nastává ,,kožešinová sezona" 

Sobotní probuzení do slunečného rána (po velmi deštivé noci) bylo velkým překvapením. Dva zbloudilí mladíčci, jeden z rudé armády a druhý partizán, kteří se dobelhali až k nám. (po celonočním pochodu v největším dešti, kdy ušli několik desítek kilometrů)

Protože vypadali vcelku neškodně, poskytli jsme jim dočasný úkryt

Nejen prádlo dostalo po náročné cestě v dešti zabrat. Krásná ukázka toho, jak spravit boty na ,,ruský způsob" (drátem) 

Naštěstí pánové nezaháleli a v místních lesích, kde lidská noha nevkročí, našli spousty hub.

Tohle bohužel není příprava večeře, nýbrž patinování rakouského (ehm německého) ešusu.

A konečně já, v otřesné kvalitě a tyrolské halence

Příště něco záživnějšího z chystaného pin up focení a snad se i dotlačím k reportáži ze srazu historických motocyklů, kde se nám skvěle lepila smůla na paty

Hezký zbytek večera Y.DM:)

(Něžná) Melancholie podzimu

Dny se neúprosně krátí a sluneční paprsky si málokdy najdou cestu, aby ohřály studené ulice.

Pak ale jednou přijde ten den, kdy se na moment vrátí babí léto a naposledy připomene prosluněné chvíle, jako sentimentální povzdech nad nadcházející zimou.

Večer je ještě daleko, ale přeci tak blízko. Dlouhé šaty lehce sklouznou po šíji a dychtivě chytají zbytky paprsků, aby mohly zazářit při slavnostní večeři.

Stromy se pomalu vzdávají svého listí, které jim padá k nohám.

Ochladilo se, noc se nezastavitelně blíží.

Večer se nachýlil, sbohem snová krajino, je čas se vrátit.

Foto: AMAKA foto

Visage: AMAKA foto

Krátké zasnění, kterému předcházel naprosto šílený den, kdy mi ujely všechny vlaky, takže jsem byla nucena jet (sama do ,,velkého" města!!!) autem, ztratila jsem se, na objížďkách si najela o hodinu více, nedokázala sama natankovat, nebyla schopna zaparkovat, nebyla schopna pochopit a použít parkovací automat, přišla pozdě na výuku a zabloudila i cestou na focení. Naštěstí jsem nějakým zázrakem dorazila (tímto děkuji pánovi na benzínové pumpě, který dokázal otevřít víko a natankovat a mnoha dalším lidem, kteří mě naváděli atd...). Hm, ne vždycky se daří

Hezký zbytek večera Y.DM:)

Něco (málo) o mně

Dnes jsem pročítala několik ,,zaručených rad" jak správně psát blog, kde byl kladen velký důraz na osobu pisatele. Pravdou je, že jsem už psala o všem možném, ale o sobě jsem toho příliš neřekla.

Proto dnes píšu pár zajímavostí o své maličkosti (samozřejmě, moc zajímavé to není, takže kdo mě zná - přestaňte číst)

Narodila jsem se před dvaceti lety v malém městě v centru Valašského království, kterému budu nadosmrti věrná (myslím Valašsku). Ačkoliv jsem přišla na svět první den ve znamení Kozoroha, povahou jsem rozhodně Střelec. Bohužel, genetika se nesmilovala a jsem vzrůstem malá po rodičích (avšak to nahrazuje velký duch).

Jsem striktní nekuřák. Vlastně doteď jsem se nenaučila správně ,,šlukovat" Takže když jsem opravdu nervozní, vezmu si cigaretu a kouř tahám jen do pusy(a většinou ještě kašlu)

Proč Dasha Marlen? Křestním jménem jsem Dáša, což je těžce čitelné i pro některé čechy Přezdívku ,,Marlen" jsem dostala před třemi lety, která se transformovala z ,,Magda" (podle Magdy Goebbelsové, která otrávila své děti-já v minulosti dětem moc nerozumněla)

Ačkoliv jsem občas spojována s První republikou, mou největší vášní je až válečné období, především 40. léta. Avšak kultura a věda z přelomu století se pro mě stává čím dál zajímavější.

Ehm, něco na odlehčení. Řidičský průkaz jsem udělala na šestý pokus Ale nemohu o sobě tvrdit, že jsem špatný řidič

Velkým vzorem je pro mě investigativní novinářka z první pol. min. století - Martha Gellhornová. Manželka E. Hemingwaye, která obrátila dosavadní způsoby v reportážní činnosti a dokázala takřka nemožné, díky její inteligenci a šarmu. (Dáma na fotce je ona, to nejsem já! :-D )

Dokud jsem neobjevila Proměny od F. Kafky, byla pro mě Lolita nejoblíbenější knihou (a to si troufám říci, že jsem toho přečetla vcelku dost) Myslím, že i z fotografií je inspirace znát. A taky po mně chtějí často občanský průkaz

Jsem obrovským milovníkem uniforem, všech. (A taky koček)

A taky hlemýžďů, doma chovám africké šneky - Achatiny. (hodně stará fotografie)

Pak miluji klasický balet, výtvarné umění, krajky, plavání, chanson, gentlemany, hádky, víno z jižní Moravy, nepořádek...

A až budu velká, chci být princezna.

Mno, to asi ne. Prozatím mi bude stačit, pokud úspěšně dostuduji.

Pokud jste dočetli až sem, srdečně gratuluji. Těm, kteří čekali informace typu ,,ráda používám jezdecký bičík" a podobně, se velice omlouvám.

Příště už něco smysluplnějšího ze srazu veteránů:)

Hezký večer Y.DM:)