pondělí 29. září 2014

(NEJ) Úlovky z analogu a něco o USO

Tentokrát něco pro ,,historické fajnšmekry". Pár fotografií dvou analogových (panů) fotografů, které jsou k nerozeznání od originálu. Pokaždé při prohlížení fotek mi přejede mráz po zádech a hned se přesunu do doby dávno minulé i do úžasné atmosféry, která pořízení fotografií provázela.

Fotografie výjimečného ,,válečného reportéra" Radka Syky z pohledu amerického vojáka, válčícího za druhé světové války.



Není divu, že unikátní fotografie jsou často zaměňovány za originály.
(proto ten výrazný vodoznak)

Pár momentek, kdy tábor přišly navštívit dívky z USO.



USO - United service organizations vznikla za 2. světové války na podporu vojáků a funguje prakticky do dnes. 


Herci, tanečníci, zpěváci a baviči jezdili na frontu i do výcvikových táborů za vojáky, kde pořádali umělecká vystoupení na pobavení a podporu morálky vojáků.


Pro organizaci USO pracovaly mimo jiné i hollywoodské hvězdy, například Marlene Dietrichová či Glenn Miller.


V té době nabývaly na největší popularitě PIN UP girls. Jejich představitelky (nemyslím teďty kreslené) jezdily v rámci USO na evropskou tour napříč frontami, kde předváděly humorná takřka kabaretní čísla. Show bývala často spojena s parodováním válečných reálií.
(fotografie: Adam Graf von Wolfsberg photo)



Velmi známá je scéna, kdy Marlene Dietrichová před vojáky paroduje vojenský dril a rozkazy důstojníků.


Atraktivní a hravá zábava, avšak bez vulgárních a laciných prvků, měla vojákům alespoň trochu připomenout jejich domovy.



A právě tímto stylem se snažíme prezentovat naše módní přehlídky. Válečné realie a móda s velkou dávkou nadsázky a jevištní extravagance. Ke každé show patří jednoduchý příběh a humorná pointa pro diváky. Upjaté modely nosíme maximálně do válečných historických rekonstrukcí, nikoliv na naše podium :) Už nyní vznikají nové koncepty pro přehlídky na příští rok, některé z nich budou mít premiéru ještě letos. Už za týden poskytnu veškeré info z našeho vznikajícího projektu :)

Děkuji R. Sykovi a A. Wolfsbergovi za poskytnuté dechberoucí fotografie a přeji jen to nejlepší světlo!

Tolik pro dnešek Y.DM:)

neděle 28. září 2014

Vintage proměny (před a po mém zásahu:))

Dnes přináším dlouho odkládaný článek o ,,vintage proměnách". Původně jsem měla v plánu nafotit vybranou modelku před a po mém "zásahu" :D, ale pak jsem se rozhodla uvést nejprve takový nástřel vintage proměn. (Navíc jsem ještě nenašla žádnou odvážnou dobrovolnici, která by se ode mě nechala převléct, načesat, nalíčit, při všem odfotit a pak publikovat zde :))

Asi bych měla začít nejprve u sebe. Fotografie vlevo je sice pár let stará, nicméně pro ilustraci snad postačí. Nejmarkantnější změnou prošly vlasy (pro ty, kteří by chtěli psát prsa, jsem schválně fotky uřízla :D). Z délky pod lopatky jsem je zkrátila na střední mikádo těsně nad ramena. Fotografie vlevo trochu zkresluje, původní barvu vlasů nemám tak moc tmavou, nicméně jsem změnila i tón barvy vlasů. Pravdou je, že ani fotografie v pravo není úplně aktuální, momentálně jsem na svém ,,blonďatém maximu" a mám je ještě o kousek světlejší. (všimli si toho i ostatní, frekvence kolemjdoucích, kteří na mě pokřikují ,,heléé Marylin" se zvýšila :D) Na pravé fotografii mám na sobě fotomakeup, normálně se tak výrazně nelíčím, ale alespoň jde dobře vidět rozdíl v líčení. Oproti minulé době zvýrazňuji trochu odlišné partie obličeje, než dříve. Růžovou tvářenku jsem posunula o několik cm výš na lícní kosti a kouřový stín nanáším víc do široka než do výšky.


Slečna Hanka má sice raději trochu tvrdší módní a hudební odvětví (poslouchá metalovou hudbu), každopádně párkrát s námi vyjela na akci v dobových šatech, kde vynikla její přirozená ženskost. Nevolila jsem žádné výrazné líčení ani těžké šaty, abych nerozbila její dívčí vzezření. Krátké rovné vlasy jsem pouze vzadu sepla mašlí, aniž bych je složitě natáčela (velmi mladé dívky trvalou nenosily). Aby ještě podrthla mladistvý vhled, nevzala si žádné výrazné šperky, jedinou ozdobou je krajková květinová aplikace u dekoltu. Lehce jsem zvýraznila oči kouřovým stínem a tužkou vytvarovala obočí. Pod lícní kosti jsem nanesla lososovou růž a rty potřela pomádou.

Naši krásnou fotografku a příležitostnou modelku myslím nemusím představovat. Omlouvám se za vybrané fotografie, ale lepší jsem nenašla - aby demonstrovaly velký přechod mezi sportovní módou a dobovou elegancí :) Kačka má vlasy takřka po pás, proto se ze začátku zdálo, že vytvořit dobový účes bude nadlidský úkol. Naopak, zapletené vlasy perfektně drží tvar a fixují i klobouček. Ve předu se vine po celé délce kladená vlna, ze zbytků vlasů jsou upleteny dva copy, které jsou stočeny na spodní části hlavy a připnuty. Líčení je výraznější než u Hanky. Katka má přirozeně štíhlý obličej, který je umocněn výraznější tvářenkou a rtěnkou, což ji obličej mnohonásobně zvýrazní. 



A nakonec - krásná Andrejka. Má velmi jemný obličej a výrazné zrzavé vlasy. Ty jsme sepli do ležérního drdolu na zátylku a vepředu spustili pokládanou vlnu. Dívčí šaty také nedoplnila výraznými šperky. Na hlavu nasadila bílý perforovaný klobouček a na ruce bílé rukavičky. Oči zvýraznila tmavým kouřovým líčením a rty červenou rtěnkou. Ve výsledku vypadala jako panenka :)





Tolik tedy pro dnešek. Podle zájmu vás, čtenářů, chystám připravit celý článek o jedné takové proměně :)) Pokud by měla některá z Vás zájem účastnit se jako modelka, dejte mi prosím vědět do komentářů, mailu nebo na facebooku, díky :)

Díky za poskytnuté fotografie i za možnost o vás takhle napsat dámy :)
Hezký zbytek dne Y.DM:)

čtvrtek 25. září 2014

Vskutku náročný den dvou mladých soudružek (šílená fotostory 70. let)

Konečně! Blažena dostala po dlouhých týdnech nekonečného dojení v jednotném zemědělském družstvu krátkou dovolenou. Byla sama, amanta neměla, proto se rozhodla navštívit svou nejlepší kamarádku Květu z internátu v nedaleké vesnici.


Žádná z nich ani z daleka netušila, jaká dobrodružství je ten den čekají...


Ještě jedna Startka před cestou a je načase osedlat modrého žigulíka.


Silnice už nejsou to co bývaly. Soudruh nadstrážmistr pečlivě zastavil každé projíždějící auto k řidičské kontrole.


Nejen soudružky kamarádky postihla silniční kontrola. Playboy Arnošt, kriminální živel z vedlejší střediskové, právě přišel o doklady.


Ať byl Blaženě příživník Arnošt sympatický víc než dost, nakonec se rozhodli soudruzi z VB odvést ho s sebou.


Po krátké potyčce  soudružky využily služeb Veřejné bezpečnosti a vydaly se do cílové destinace.


Slunce hřálo nezávisle na počínajícím podzimu. Květoslava vzala pár lahví bílého a piknik mohl začít.


Po páru sklenách stačily probrat nejnovější trendy pletené módy i nejlepší recepty v zavařování meruněk.


Jakmile padla řeč na poslední sjez KSČ, z poza horizontu se vynořila zelená uniforma veřejné bezpečnosti.


Příslušník VB se na podnapilé soudružky nedíval zrovna přívětivě. Naštěstí Květoslava měla občanku v pořádku, stejně tak důkladně uvedené zaměstnání.


Ale nikdo není neoblomný. Pár nevinných pohledů přesvědčilo i strážníka, který se milerád přidal mezi oslavující soudružky.


Jen klíčky od žigulíka skončily v policejní brašně. Květa i Bláža musely jet zpátky autobusem.


Ale všude je místo k nečekaným setkáním. Na lampionový průvod přijedou včas a rozhodně ne samy.


Dnešní ,,šílená fotostory ze 70. let" vznikla z několika fotografií, pořízených mobilním telefonem, během focení tématického recesistického kalendáře pro policejní sbory Olomouckého kraje. Celý den, naplněný opravdu podmanivou atmosférou nedávného socialismu jsme si užili naplno :D ,,Historická" auta i uniformy budily nečekanou pozornost a u někoho snad i obavy, které si po dlouhé době znova připomněl. Ačkoliv nikdo z nás tuto dobu nezažil, do role jsme se vžili vskutku dobře :D

Tímto bych chtěla poděkovat organizátorovi celé akce panu R. Nezhybovi za pozvání i pohoštění a těšíme se na výsledek :)
http://www.zlata-puska.cz/

Tolik pro dnešek, příště něco stylově nám bližšího :) Y.DM:)

neděle 21. září 2014

Tragické události při mobilizaci (Mobilizácia 2014, bunkry Petržalka u Bratislavy)

Babí léto, 1938
Příslušník finanční stráže (v popředí) se svými dvěma kolegy četníky střeží československou hranici. Je to už několik dní, co z rádia zazněla mobilizační vyhláška. Útoky ozbrojených sudetských němců jsou stále častější, proto byly v okolí zesíleny ozbrojené hlídky. Betonové bunkry, vybudované po celém pásmu pohraničí jsou konečně obsazeny. Někde sice ještě probíhají finální úpravy, jinde teprve začínají s betonáží, ale i přes to se němečtí nepřátelé právem obávají utajené technologie československých stavitelů.


Dneska je na hranici rušněji než včera. Krásná slečna, vracející se z návštěvy německé kamarádky, je pro uniformované pány snad jediné zpestření dne.


Naopak stálé pokusy sudetských němců s neplatnými doklady překročit československou hranici už tolik příjemné nejsou. Jsou agresivní a pokouší se vyvolat konflikt i se sebemenší záminkou. Naštěstí se zrovna těmto strážníkům doposud podařily všechny takové situace vyřešit bez střelby.


K hranicím se přibližuje osobní automobil s nervozní osádkou. 


Ve stejnou dobu přijímá velitel stráže na hranici důležitou informaci o narůstajícím nebezpečí ze strany obzbrojených sudetských němců, kteří napadli nedalekou celnici.


Mezitím dorazil osobní automobil až k hraniční závoře. Cestující jsou vyzváni ke kontrole dokladů i automobilu. Ačkoliv československá osádka automobilu bez problémů projde kontrolou, z bezpečnostních důvodů nemohou být momentálně vpuštěni přes hranice. To se samozřejmě civilistům nelíbí a hlasitě se domáhají vpuštění do vlastní země.


Z dálky se najednou ozve hlasité pokřikování německých hesel a nakonec i střelba. Ozbrojená skupina sudetských němců se rozhodla zaútočit na hraniční přechod. Četníci rychle pouštějí automobil s civilisty, aby odjeli do bezpečí.


Po deseti metrech jízdy se auto zastaví a nejde znovu nastartovat. Vyděšený řidič se marně pokouší točit klíčem a znovu rozjet motor. Nakonec vyběhne zbytek cestujících a snaží se auto roztlačit.


Obrovská přesila sudetských němců se vrhá na hrstku ozbrojených strážců hranice. Při mohutné palbě je zasažen jeden z posádky automobilu, která se marně snaží roztlačit auto.


Je to snoubenec blonďaté Karolíny, která se měla příští týden vdávat a právě se vraceli ze svatebních ohlášek. Avšak snoubenci už není pomoci, ještě chvíli se s křikem a bolestí svíjí na zemi, ale pak utichne jeho hlas a nekonec i tlukot srdce...
Řidiči se podaří nastartovat osobní automobil, spolu s četníkem se snaží přeživší ženy naložit do auta a odjet do bezpečí. Karolína se odmítá smířit s tím, že opustí svého milovaného a chce ho za každou cenu vzít s sebou.


Automobilu po několika minutách opět utichá motor a tentokrát už nejde nastartovat nadobro. Četník i příslušník finanční stráže se snaží postarat o zoufalé civilisty, ale jen stěží dokáží zabránit šířící se panice.


Mezitím sudetští němci obsadili československý hraniční přechod.

Avšak ne na dlouho, z blízkého městečka dorazila posila v podobě perfektně secvičené jednotky SOS (stráže obrany státu) a prvorepublikové armády.


Ztráty jsou na obou stranách, ale čechoslováci konečně začínají získávat přesilu.

Civilisti jsou odvlečeni pryč, ale kulka zasáhne i Karolíninu sestru, která na místě umírá. V pozadí se už blíží ozbrojené četnictvo, které chystá zásadní úder proti agresivnímu nepříteli.

Ztráty jsou obrovské na obou stranách, ale čechoslovákům se podařilo dobýt zpět jejich hraniční přechod. Každý z nich doufá, že ubrání jejich rodnou zemi před masivním útokem nepřátel.


Chvíle zadostiučinění však netrvá dlouho. Z rádia se ozývá zlomený hlas prezidenta Beneše, hovořící o dobrovolném vydání státních hranic. Všem ozbrojeným státním složkám je přikázáno okamžitě složit zbraně a bez násilí opustit střežené československé pohraniční území. Zhrzení vojáci odcházejí pryč. Málokdo se dokázal smířit s takovou potupou, někteří sáhli po vlastní zbrani ...

KONEC

Historická rekonstrukce tragických událostí z kritického roku 1938 na opevnění v Petržalce byla závěrečná třešnička na dortu letošní letní sezony. Úžasná atmosféra dobových táborů obou válčících stran, prohlídky prvorepublikového bunkru, dobová hudba a spousta dalšího doprovodného programu, včetně naší tématické přehlídky - to vše jste mohli vidět na akci Mobilizacia 2014. Tímto bych ráda poděkovala organizátorovi za pozvání a za péči, kterou nám po celou dobu věnoval. Ukázku s obrovským potenciálem si příští rok nesmíte nechat ujít! :)

Za opravdu vydařené fotografie děkuji K. Adamusové (babuna foto), za doslovný ,,křest ohněm" děkuji rovněž Kačce a Andrejce, že jste to zvládly :)

Hezký zbytek večera Y.DM:)



neděle 14. září 2014

Pánská dobová móda 40. léta vol. I (Pro dámy, jak si obléct svého gentlemana)

Dlouho jsem slibovala článek, věnovaný právě pánské dobové módě. Obdržela jsem už spousty dotazů na to, jak má to ,,správné dobové oblečení" vypadat - nejen od žen, ale dost často i od mužů. Na internetu je dohledatelné velké množství dobových materiálů, fotografií i střihů, které vcelku dobře znázorňují tehdejší módní trendy. Proto se dnes nebudu příliš zaobírat konkrétními kousky oděvu, ale spíše bych ráda shrnula a vypsala v páru základních bodech svou představu o nošení pánské dobové módy. K tomu mě vlastně inspiroval i článek, který jsem nedávno uveřejňovala na našich facebookových stránkách. Článek zde



Ne každý byl Oldřich Nový

Pro mě snad ta nejzákladnější věc ze všech, která utváří prakticky celkový dojem dobově oblečeného muže. Ač to říkám nerada, opravdu ne každý byl ve 3O. a 4O. letech ztělesněním dokonalého gentlemana ve stylu filmového Kristiána. Abych to uvedla na pravou míru: slušné chování na úrovni nejen k ženám, ale i všem ostatním, považuji za naprostou samozřejmost. Avšak co se týče celkového vzezření a vystupování, tam je mnohem lepší vsadit na vlastní osobitost. Věřte, že stejně atraktivní je image drsného mladíka, kterého vychovala ulice, jako uhlazeného elegána z vyšší společnosti. Co tím chci říci? Nic nepůsobí hůře, jak muž, který není ve své kůži, sám sebou. Muž, snažící se vystupovat jako takřka hollywoodský gentleman, který pomůže dámě z kabátu, ale zároveň ji málem přirazí vchodovými dveřmi a mezi řečí mu uklouzne nejedno peprné slovíčko, sám sobě nedělá tu nejlepší vizitku. Takové chování dámy většinou milerády odpustí  roztomile neohrabanému mladíkovi z periferie, než rádoby gentlemanovi z vyšší společnosti, kterému ve skutečnosti neříká etiketa zhola nic... Proto to, co má na sobě, v tomto případě z větší části určuje jeho vystupování.



 Není sako jako sako

 Pánský oblek (sako a kalhoty) patřil k všehovšudy nejdůležitějším součástím pánského šatníku. Oblek byl využíván v několika ,,modifikacích" téměř ke každé činnosti. Kupříkladu světlé obleky jsou dnes výsadou pouze svateb, avšak v minulosti byly světle zbarvené obleky ve znamení sportovního oblečení. Tmavé barvy zas nabádaly k odpoledním formálnějším aktivitám, večer pak oblek nahradil smoking či (ve 4O. letech ustupující) frak. Střih obleku není o mnoho rozdílný od těch dnešních. Tak jako dnes byly patrné rozdíly v délkách klop, kapes či počtech knoflíků. Ve 3O. letech byl dáván důraz na ostrá a rovná ramena, k čemuž dopomáhaly ramenní vycpávky (takto šly velmi jednoduše odlišit nově šité obleky od těch starých, které ani zdaleka tak dobře nedržely umělý tvar, ale naopak obkreslovaly postavu nositele). Zároveň jste si mohli všimnout, že ve filmech z 3O. let mají pánové enormně dlouhé a široké kalhoty. Ty se během následujícího desetiletí zase zúžily a zkrátily do normální délky, přecejen - na materiálu se šetřilo, kde se dalo. 
Dvouřadé sako je obecně považováno za slavnostnější, avšak tady se pánové mohou dopustit zásadní chyby (ačkoliv je to pro většinu mužů naprosto banální informace, kterou dávno znají). Není totiž sako jako sako. Je důležité rozlišovat mezi volnočasovými a společenskými saky. I volnočasové sako může být dvouřadé, například aby lépe pasovalo na těle. K volnočasovým sakům bylo běžné, že pánové nosili kalhoty v odlišné barvě. Taková saka nabývala mnohdy výraznějších vzorů, mohla být z hrubší látky a celkově vypadala mnohem méně společensky. Naopak společenská saka se shodovala s barvou kalhot, měla jemný vzorek i strukturu látky a vypadala mnohem formálněji. Stejný problém nastává i u vestiček. Pokud gentleman nosí vestičku samostatně, je důležité dát si pozor, aby to nebyla obleková vesta (obvykle zadní díl je z jiné látky, často saténový a má stahovací pásek vzadu). Taková vestička patří pouze pod oblek, avšak ve 4O. letech její nošení už nebylo tak velkou povinností. Umění nosit správně obleky je sice krásné, ale běžná praxe válečných let byla taková, že muži měli jeden, maximálně dva obleky, se kterými si museli vystačit mnohdy na celý život.


Jak (ne)nosit pumpky

Snad nejpraktičtější věcí, která se (nevím proč) neudržela delší dobu jsou pumpky (kalhoty s našitou gumou pod koleny, která se zakrývala vysokými podkolenkami).  Maximálně trendy záležitost 3O. a 4O. let minulého století. Ačkoliv se jednalo o striktně neformální oděv, svoje uplatnění našlo všude. Pumpky, jakožto sportovně-volnočasové oblečení, byly nošeny v různých délkách i šířkách, záleželo pouze na nositeli. Malé děti pumpky nenosily, toto oblečení bylo výsadou mladých a moderních mužů, avšak i starší generace si v nich po čase našly zalíbení. Tak jako vzhled pumpek byl řízen vkusem majitele, stejně tak bylo na osobním uvážení, jaký vzor podkolenek si muž oblékl. Pumpky byly nedílnou součástí každodenního šatníku, ale do formálního oděvu rozhodně nepatřily. Pozor na záměnu pumpek a lyžařských kalhot! Lyžařské kalhoty končily u kotníků, kde byly přichyceny gumičkou a přes ně byla přetažena vlněná ponožka. Lyžařské kalhoty jsou z hrubšího a drsnějšího materiálu a končí u kotníků, kde mají gumičku buď po obvodu, nebo provlékací gumu pod chodidlem.




 Módní či staromódní?

Období po první světové válce se neslo v duchu obrovských kulturních převratů, kterým se nevyhla ani móda. Společnost se rozdělila do dvou táborů - těch konvervativních a těch, kteří byli otevřeni novým věcem. V módě se to pak projevilo dvojnásob. Starší důstojní pánové stále nosili stojaté límečky se složitými vázankami nebo motýlky a buřinky na hlavách. Moderní muži vsadili na módní tvarovaná saka, hedvábné kravaty a efektní ,,mačkané" klobouky. Tady se dostáváme k jádru problému. Konzervativní muži stále nosili oblíbenou vycházkovou hůl a ,,cibulové hodinky" - hodinky na řetízku v kapsičce od vesty. Naopak moderní muži nosili náramkové hodinky (pokud nějaké měli). Ačkoliv jsem zastánce jakékoliv osobitosti a všech možných kombinací, myslím si, že právě tyto dva ,,proudy" by se neměly míchat, aby neztratily na svém smyslu. (Tady na fotografii pánové odložili saka, nicméně pro ilustraci stačí - perfektně vystylizovaní do konzervativní podoby)





 Kde shánět? 

Teď to nejdůležitější, kde sehnat dobové obleky? Doporučuji obejít různá starožitnictví či bazary, kde vykupují pozůstalosti. Zaručeným místem, kde něco seženete jsou různá charitativní centra s oblečením, kam lidé vozí nepotřebné věci. Tím, že si zakoupíte za minimální částku oblek, pomůžete a přispějete potřebným. Zjistěte si, kdy tato centra dostávají věci, abyste je navštívili dříve, než nenasytní ,,vintage sběrači", kteří pak takové oblečení prodávají za mnohonásobnou cenu na aukru, nebo ve svých starožitnictvích. Tohle je nejjednodušší způsob, jak sehnat relativně kvalitní dobový kostým za dobrou cenu. Pokud ovšem sháníte vintage oblečení pro běžné nošení, pak doporučuji prohledat ebay, kde je velké množství nově ušitých replik starých obleků ve vysoké kvalitě. Ovšem nic se nevyrovná odzkoušenému pánskému krejčímu, který Vám ušije oblek na míru.


(ne)Potřebné doplňky 

K dobovému oblečení patří samozřejmě i neodmyslitelné doplňky. Klobouk, bez kterého muž nevyšel z domu. Pánský baret (bekovka), je méně formální pokrývka hlavy, která se nosila především ke sportovním úborům. Spony do kravat, manžetové knoflíčky, dobové šperky - to všechno jsou věci, bez kterých se muž ze začátku obejde. Důležitější je upravený vzhled, korespondující s oděvem, který má muž na sobě. Dlouho jsem měla jasnou představu o účesu a úpravě vousů ve 4O. letech, avšak postupem času jsem zjistila, že i tehdy panovaly stejné poměry jako dnes - muži nosili účesy hlavně podle svého vkusu. A jaký je nejdůležitější pánský doplněk? No přeci žena! :))


Ač se to zdá složité či ne, je to především zábava! I pánská móda skýtá nepřeberné množství různých kombinací a všech možných vyjádření, je jen otázkou každého, jak ji využije. I já se dopouštím mnoha chyb v oblékání, které si ne vždy uvědomuji, ale pokaždé je pro mě zábavné takto oblékat sebe i druhé, protože když si stejné šaty obleče několik žen, o každé budou vypovídat něco jiného. A stejné je to i u mužů. Člověk se stále učí, avšak důležité je, vždy zůstat sám sebou a najít si vlastní styl i v dobové módě. :)

Tolik pro dnešek, řekla bych, že je to až vyčerpávající příspěvek :) Zatím jsem napsala pouze první část, v té druhé bych se ráda věnovala konkrétnějším věcem a zároveň mám pro Vás připraven krátký rozhovor na téma dobového oblékání s Vám již určitě známým Adamem von Wolfsbergem. Tentokrát se víc, než kdy jindy těším na Vaše reakce a komentáře, protože jsem dnes čerpala především ze svých názorů, které se mohou u ostatních dost lišit. Uvítám připomínky a komentáře :) V případě pozitivních ohlasů v nejbližší době napíšu i druhé pokračování příspěvku, případně se stejným stylem zaměřím i  na dámskou populaci :)

Hezký zbytek večera Y.DM:)