úterý 17. ledna 2017

Na návštěvě v chotěbuzských bunkrech

O klubu vojenské historie Chotěbuz a jejich pevnostním  muzeu jsem psala už několikrát a taky ještě několikrát psát budu. Protože kdykoli to jen jde, nevynechám možnost je navštívit v rámci pravidelných akcí, kdy oživí tři betonové pevnosti dle jednotlivých období...
Pravda, neviděli jsme se více než rok, ale o to milejší to bylo shledání se starými přáteli :)

Jako tradičně, nejníže posazená pevnost odpovídala mobilisačnímu roku 1938. Pevnost sice hlídali prvorepublikoví vojáci a četnictvo, nicméně společnost jim dělala také dáma v uniformě československé armády v SSSR (svobodovci), která by se s nimi reálně mohla potkat až o pár let později. 

Dlouhý hrubý kabát a ušanka, to byly vymoženosti, o kterých si běžný sovětský voják mohl jen nechat zdát :)


Desátníkovi československé armády očividně zima nebyla. Tak nějak tuším, že v bunkru měli určitě materiál na zahřátí :) (samozřejmě mám na mysli svíčky, horký čaj, termofory...)
Pokud vynechám prostřední bunkr, který je věnován poválečnému období (a který jsem zapomněla nafotit, pánové prominou), musím vyzdvihnout atmosféru a nebývalou pohostinnost u našich okupantů, kteří si osvojili třetí a nejvýše položenou pevnost. :)


 Vlastně i kulinářské umění, kterým jsme byli oslněni při ochutnávce tradičního einTöpfu z rukou samotného velitele jednotky.



Nechyběla ani ukázka střelby pro nebojácné děti (a mě).

A také poučný výklad o životě německého vojáka na východě v roce 1942. 
Věděli jste že...
...  jeden takový plátek chleba mu musel jako jediné jídlo vystačit na celý den? Já ne...


A tak můžu přijet třeba tisíckrát a vždy to bude zážitek :)
 Navštivte je také. Stačí sledovat stránky https://www.facebook.com/Kvh-Chot%C4%9Bbuz-586506584806117/?fref=ts, kde se dozvíte informace o dalších otevíračkách.

Tak zase příště naviděnou! <3

Hezký zbytek dne, Y.DM:)

středa 11. ledna 2017

Kouzlo zamrzlé přehrady

Letošní zima je překrásná. Ač to zní sebevíc sentimentálně, málem mi ukápla slza při pohledu na zamrzlé rybníky, plné dětí na bruslích a uježděné svahy od saní... Vždyť to není tak dávno, co jsme přemlouvali silničáře, ať nám nechají pár centimetrů sněhu na uhlazené cestě v zapadlé uličce našeho městečka. Dospělí i děti tehdy na saních a bobech do noci sjížděli silnici, aby se pak ráno nesmírně pobavili nad vyhrnutou sukní postarších dam, které uklouzly cestou do kostela.

Při té vzpomínce jsem s radostí vyrazila na zamrzlou přehradu v Plumlově, nedaleko Prostějova, v doprovodu krásné Silvie. 


Teploměr ukazoval kolem -15°C a obloha byla jako vymetená. Z pozice fotografa jsem se těžko potýkala s ostrým sluncem, což ještě více znásoboval bílý sníh, který fungoval jako odrazová deska.



Přesto snad neunikne Vaší pozornosti stylový 50s outfit, který slečna Silvie zvolila.
Vypasovaný kabát áčkového střihu pochází z její autorské kolekce Femme Fatale Dress - odkaz ZDE.



Červené kožené rukavice doplnila šálou ve stejném odstínu a stejně sladila kabelku i kozačky. Namísto malého kloboučku/pillboxu na zadní části hlavy zvolila velmi decentní "mini pork pie" klobouček, velmi oblíbený například ve 20. letech (nebo i později zejména u černošské rebelující subkultury). Ale většina z nás si jej vybaví ve slaměné variantě, která nechyběla u žádného gentlamana na plovárně či letní procházce v parku.


Tak co, také jste se nechali inspirovat, nebo se v takových mrazech raději balíte do co nejvíce vrstev oblečení? :)

Krásný zbytek večera Y.DM:)

sobota 7. ledna 2017

Není zima jako zima ...

Pár dní po Vánocích se u nás v Olomouci teploty vyšplhaly relativně vysoko nad nulu a tak namísto hrubého kabátu stačilo vytáhnout vlněné sako a válenky nahradily obyčejné střevíčky.

Spadané listí v parku a zlatý západ slunce spíš připomínal podzim a ne konec prosince, což se pochopitelně změnilo hned dva dny poté, když krajinu sevřela hustá mlha a mráz. Vlastně si už skoro ani nepamatuji, kdy jsem naposled zažila bílé Vánoce. Skoro bych i začala věřit tomu, že počasí posledních let se zcela vymyká normálu, nebýt zápisu z kroniky jedné obce nedaleko mého bydliště...
"...Prosinec r. 1929 byl nadprůměrně teplý, dokonce zahrádkáři nacházeli kvetoucí růže a ovocné stromy. Patnáctého ledna však nastalo prudké ochlazení a trvalé sněžení, které ochromilo běžný život našeho obyvatelstva. Po tři týdny nechodila pošta, většina koňských spřežení zapadla v závějích a děti namísto školy zůstaly doma. Sněhu se muselo odhazovat pravidelně alespoň kolem hlavních cest, abychom si udrželi základní spojení s okolními obcemi. Když pak dospělý člověk šel vedle silnice po odhozeném sněhu, snadno se mohl držet telegrafního vedení jako zábradlí..."Naše krajina je jako medicína - je v ní možné všechno a díky Bohu za to! :)
Krásný víkend! Y.DM:)
ZA PŘEKRÁSNÉ FOTOGRAFIE MNOHOKRÁT DĚKUJI ROBERTU KRAUSOVI :) NEZAPOMEŇTE OLAJKOVAT JEHO STRÁNKY ZDE: https://www.facebook.com/JobeOlFotograf/?fref=ts

pondělí 2. ledna 2017

Jak na Nový rok...

...tak po celý rok. A kéž by to tak bylo! :)
Několikadenní hustá mlha a teploty pod nulou vykouzlily vskutku pohádkovou krajinu.
Dříve, než se setmělo, vklouzly jsme proto do starých kožišin a vyrazily ven.

Park tiše oddychoval v bílé krajce a my bezstarostně brouzdaly zamrzlými cestičkami směrem k centru města. Malé hloučky lidí křižovaly náměstím a někteří postávali u posledního stánku s punčem. Prostě nádhera...

Namísto hlasitého hovoru lidí rozezvonilo náměstí až naše klapání podpatků. Ospalou atmosféru rozvířil teprve muž u stánku s punčem, který se od pochvaly našich šatů dostal k přesvědčivému výkladu současného fungování politiky pod vlivem Svobodných zednářů...
Naopak ve starobylých uličkách jsme nepotkaly ani živáčka. Zatímco mráz se snažil prokousat koženými rukavicemi i králičím štuclem, nás zahříval punč a vzpomínky na silvestrovskou oslavu a vlastně celý uplynulý rok.

A že rozhodně je na co vzpomínat! Vždyť v tomto roce se k nám připojilo hned několik úžasných osobností, včetně té, která je na světě teprve rok a několik měsíců :) Mnohem intenzivněji jsme se také  mohli setkat s příznivci vintage módy a každé takové setkání bylo jedním slovem - báječné.
 A ačkoliv to byl rok náročný, snad ještě víc, než ten loňský a naše aktivity byly o to víc omezené, stálo to za to. V této úžasné společnosti jsem totiž nepromarnila jedinou minutu.
Děkuji Vám dámy a pánové a těším se na rok 2017, který za sebe vyhlašuji jako "rok dosažení cílů" :)
Stejně tak děkuji i vám, drazí čtenáři, že jste ještě nezanevřeli i přes minimální počet nových příspěvků a srdečně přeji jen to nejlepší!
Krásný zbytek dne Y.DM:)