Na návštěvě v chotěbuzských bunkrech

O klubu vojenské historie Chotěbuz a jejich pevnostním  muzeu jsem psala už několikrát a taky ještě několikrát psát budu. Protože kdykoli to jen jde, nevynechám možnost je navštívit v rámci pravidelných akcí, kdy oživí tři betonové pevnosti dle jednotlivých období...
Pravda, neviděli jsme se více než rok, ale o to milejší to bylo shledání se starými přáteli :)

Jako tradičně, nejníže posazená pevnost odpovídala mobilisačnímu roku 1938. Pevnost sice hlídali prvorepublikoví vojáci a četnictvo, nicméně společnost jim dělala také dáma v uniformě československé armády v SSSR (svobodovci), která by se s nimi reálně mohla potkat až o pár let později. 

Dlouhý hrubý kabát a ušanka, to byly vymoženosti, o kterých si běžný sovětský voják mohl jen nechat zdát :)

Desátníkovi československé armády očividně zima nebyla. Tak nějak tuším, že v bunkru měli určitě materiál na zahřátí :) (samozřejmě mám na mysli svíčky, horký čaj, termofory...)

Pokud vynechám prostřední bunkr, který je věnován poválečnému období (a který jsem zapomněla nafotit, pánové prominou), musím vyzdvihnout atmosféru a nebývalou pohostinnost u našich okupantů, kteří si osvojili třetí a nejvýše položenou pevnost. :)

 Vlastně i kulinářské umění, kterým jsme byli oslněni při ochutnávce tradičního einTöpfu z rukou samotného velitele jednotky.

Nechyběla ani ukázka střelby pro nebojácné děti (a mě).

A také poučný výklad o životě německého vojáka na východě v roce 1942. 
Věděli jste že...
...  jeden takový plátek chleba mu musel jako jediné jídlo vystačit na celý den? Já ne...

A tak můžu přijet třeba tisíckrát a vždy to bude zážitek :)
 Navštivte je také. Stačí sledovat stránky https://www.facebook.com/Kvh-Chot%C4%9Bbuz-586506584806117/?fref=ts, kde se dozvíte informace o dalších otevíračkách.

Tak zase příště naviděnou! <3

Hezký zbytek dne, Y.DM:)