pátek 16. srpna 2013

Něco málo (nejen) z mého šatníku

Dlouho jsem slibovala článek o dobovém oblečení a jak jej sháním. Paradoxně jsem jej začala psát ve chvíli, kdy 80% oblečení je v pračce, čistírně nebo na zkoušce u některé z modelek, kvůli nadcházející přehlídce. Dnes je to pouze krátké nahlédnutí (abych zjistila, zda má vůbec cenu takové články psátSmějící se)
P.S. nenechte se zmást pojmem ,,šatník" - pravdou je, že se o mé nepořádnosti už obecně ví, takže věci leží všude možně (nejen) po pokoji, ale snažím se s tím bojovat!

Nejdříve bych začala u sukní. Vzhledem k mé postavě (přesýpací hodiny) jsou pro mě nejvhodnější pouzdrové sukně(viz první obrázek). Ve skutečnosti mám pouzdrovou pouze jednu, protože jsem se zamilovala do skladůSmějící se (Skládaných sukní mám mraky, ale těch není nikdy dost!Smějící se) Obě sukně na fotografii jsou z moderní konfekce, zakoupené v Primarku za minimální cenu. První, pouzdrová, je z moderního materiálu, ale nadčasového střihu. Ta druhá je z hrubé vlny, nerozeznatelná od originálu.


Ze šatů jsem vybrala dva nejnovější kousky. Ty první jsem zakoupila v místním secondhandu za cca 80,-kč. Ty druhé byly z aukra a vzhledem k jejich původu a kvalitě vyšly podstatně dráž. Teď jen musím přemluvit babičku, ať mi je zúžíSmějící se


K sukním patří neodmyslitelně i vhodné halenky. V současné konfekci lze nalézt spousty halenek, které odpovídají dobovým střihům. Já nejčastěji nacházím takové kousky v Orsay (ty používám pro běžné denní nošení). Pokud se vydám na nějakou akci, snažím se obléct něco původního. Všechny halenky, co jsou na fotografii, jsou po prababičce.


K outfitu samozřejmě patří i kabelka. Vyfotila jsem dvě, kterých si velmi vážím. Obě jsem dostala od kamaráda, který je našel na chatě, kam jezdíme pořádat naše ,,vintage party"Smějící seJedna je už bohužel nenositelná.


Sehnat vintage boty byl odjakživa problém. Kromě vyhraněných obchodů se občas objevily v běžné konfekci. Ale možná jste zaznamenali, že Baťa oprášil původní střihy z 30. a 40. let a regály jsou plné úžasných vintage botičekPřekvapený Na fotografii jsou večerní páskové boty, volnočasové dámské polobotky a letní sandály. Kdysi se příliš vysoké podpatky nenosily, proto na focení mám obvykle nenápadné tmavé lodičky na vysoké jehle (nějak ty své pahýlky prodloužit musím :))


Klobouky prostě neumím nosit, pokaždé v nich vypadám hloupě a svaluji to na svůj kulatý obličejSmějící se Takže klobouků moc nemám a ani je nijak nevyhledávám, kromě zimních pokrývek hlavy a baretů. K baretům jsem přiložila i koženkové rukavičky, které jsem letos koupila v Gatu za 90,- kč. Měla jsem je na sobě sice jen jednou, ale jsou naprosto úžasné a rozhodně je budu nosit!Smějící se


Abych nezůstala jen u toho oblečení, přikládám i fotografii tří věcí, které se mi v poslední době podařily sehnat a udělaly mi obrovskou radostSmějící se Tabatěrka, domácí lékař z přelomu století a flakon na lak na vlasy.


Tolik tedy z letmého náhledu do mého šatníku, v případě zájmu se příště rozepíšu a ,,rozfotím" víceSmějící se U nás je zvykem, že si  dámy dobové šaty často šijí samy. Já mám podle dobového střihu šité asi jen troje šaty (a ty jsem si rozhodně nešila sama!). Obojí má své vlastní kouzlo. Příště slibovaná reportáž z historické akce a módní přehlídky.

Hezký zbytek dne Y.DM:)

pondělí 12. srpna 2013

(Skanzen) Strážnice, 1938

Tuto neděli jsme na poslední chvíli stihli navštívit historickou akci přímo v centru strážnického skanzenu, kterou pořádali pánové z klubu vojenské historie 19. praporu SOS Hodonín a ČSOL Hodonín (ten název jsem musela zkopírovat z jejich webovek a sotva tuším, co ty zkratky znamenají Smějící se ale asi něco jako ,,Stráž obrany státu a Legionářská obec"). 

To jsou oni, spolu se svými ,,bratry ve zbrani", kteří dorazili z různých koutů ČR. (Ta nejdůležitější osoba - hlavní pořadatel, zde bohužel není. Ačkoliv úspěšně uprchl z místního lazaretu, jeho noha v sádře by příliš svítila ze zelené uniformy Smějící se)


Součástí programu ve skanzenu byla krátká ukázka situace v pohraničí v roce 1938. Tehdy sudetští němci agresivně napadali české spoluobčany, včetně uniformovaných příslušníků.

Shodou okolností na nás (i na mě) vyšla role právě těch agresivních sudetských němců. Dovedete si takto představit mě, takové křehké a mírumilovné stvoření? Smějící se

Na všech fotografiích, které mám k dispozici to už pak vypadá, že se jen nenápadně tulíme k mladým pánům Smějící se Ale kdo by se k nim netulil že? Smějící se

Každý z nich má na sobě uniformu prvorepublikové armády. Ta je ušita z hrubé vlny, pod kterou obvykle nosí košili a podvlíkačky (ty potom vysvléknou a mohou s nimi dva dny zalévat květinySmějící se)

My oblékly slavnostní odpolední šaty do horkého léta. Původně jsem na sobě měla bílé lodičky s otevřenou špičkou (proto nemám ani rukavičky), ale po příchodu na místo se mi nejdříve rozlepila jedna bota (kterou jsme provizorně slepili žvýkačkou) a pak i ta druhá. Zoufale hledám fotku, kde vzteklý sudetský němec hází  kus mojí odpadlé boty na vyděšeného četníkaSmějící se


Součástí programu bylo také folklorní vystoupení krojovaného tanečního souboru. Bohužel, jejich fotky opět nemám. 
Tímto děkujeme za pozvání a krásně strávené nedělní odpoledne.
V nejbližší době nás čeká módní přehlídka na Slovensku, kde si už s sebou beru fotoaparát a podrobně se rozepíšu:)

Za fotky děkuji N. Valuchové a I. Fuksovi.

Hezký zbytek dne Y.DM:)
Find me on facebook:  http://www.facebook.com/DashaMarlenPublicpinUpGirlsCzCommunity

pondělí 5. srpna 2013

(Ta chvíle) Už se nevrátí zpět...

Horký podvečer, 1938. Připravil večeři a koupil hořkou čokoládu. Melodie valčíku naplnila celý pokoj radostnou atmosférou z dlouho očekávaného setkání. Ona si oblékla nejlepší šaty a šperky, co jí kdysi daroval.

Hrubé závěsy překrývaly něžné paprsky zapadajícího slunce a ona jej krmila kostkami roztékající se čokolády. Dlouhotrvající zármutek přebil náhlý pocit štěstí...

...ráno je pokoj prázdný. Po dřevěné podlaze se pomalu převalují kaluže vína z převrácené sklenice. Popsaný a zmačkaný papír leží vedle jeho ošitého saka s čísly a hodnostmi.

Už se nikdy nevrátí zpátky.

Ale melodie valčíku vždy připomínala ty krásné chvíle, které se už nikdy nepřišly.
Za použité fotografie děkuji skvělému L. Pawlasovi, focené v interiéru Dvůr Olšiny Karviná. Fotografie byly pořízeny cca před půl rokem, takže všímavější možná postřehli mou ehm, poněkud objemnější tělesnou schránku (typické povánoční stavy :D ).

Pro ty ještě všímavější z Vás (než dojde k otázkám), článek je taková letmá metafora k aktuálním událostem, kdo je na tom podobně - přeji pevné nervy!

hezký den Y.DM:)
Find me on facebook:  http://www.facebook.com/DashaMarlenPublicpinUpGirlsCzCommunity