pátek 14. dubna 2017

Příspěvek z kvetoucího sadu (který nemohl chybět)

Nemohla jsem dopustit, abych byla snad jedinou bloggerkou, která se nevyfotila v rozkvétajícím sadu. Nevím jak vám, drazí čtenáři, ale mně desítky podobných fotek doslova zaplavily facebook a instagram, takže letos to není jen pořádná alergie, která mi neustále připomíná, že jaro je konečně tady!!! :)


Do rozkvetlého sadu jsem nemohla obléct nic jiného, než tyto překrásné šaty s květinovým vzorem, nápadně připomínajícím vzorování Paisley (o tomto vzoru a především mých šatech s tímto vzorem se chystám napsat zvlášť článek).



Tentokrát jsem se nepokoušela o žádnou konkrétní stylizaci, abych  nechala volně vyniknout šaty mezi kvetoucími stromy. Odpusťte proto nedbale upravené vlasy i účes.
Pokud by však dívka/mladá žena v takových šatech vyrazila do města, dovedu si představit dvě možné varianty jejich nošení. (Podotýkám, že taková je moje představa dle mého subjektivního vkusu, která se může výrazně lišit od představ jiných :)).



Ta první, neformální varianta, by se vyhla bílému opasku a nahradila jej tmavším, aby více splýval s látkou a nepůsobil tak jako ozdobný prvek. Žádné rukavičky ani klobouček, pouze stuha nebo mašle do vlnitých vlasů. Nějak takto dívky vítaly přijíždějící americké vojáky na západě naší republiky v r. 1945.


Jako druhá varianta se nabízí formálnější kombinace se světlými doplňky, jakými jsou opasek a jelenicové rukavičky. K nim by samozřejmě měl patřit tmavý klobouk a boty. K botám typickým pro léto 4O. let (tedy na hrubší platformě s vyřízlou špičkou) se bude více hodit klobouk s kulatou krempou, posazený vzadu na temeno hlavy (tzn. na "breton"). K uzavřeným botám zas vyšší klobouček s krátkou krempou a decentním zdobením na straně. 

Vlastně chci říci, že se mi snad podaří v nejbližší době obě varianty nafotit, nebo alespoň pro příště mít takové fotky už připravené :)



Ale víte, drazí čtenáři, co je na tom všem úplně nejhorší? Že ačkoliv ty báááječné šaty naprosto odpovídají střihem, jsou ručně šité a mají krásný vzor, dáma z první poloviny minulého století by si je nikdy nemohla obléknout. Látka je totiž 100% syntetika...

Tak já se jdu mezitím užírat nad nespravedlností světa :)) a vám přeji krásné Velikonoce!

Y.DM:)

středa 12. dubna 2017

Útěk na venkov

Cesta vlakem byla dlouhá a s mnoha zastávkami. Chvíli si povídaly a pak usnuly za rytmického zvuku lokomotivy. Nekonečné zástupy kouřících komínů a zašedlé střechy činžovních domů vystřídaly zalesněné stráně a čerstvě zoraná pole.


Dřevěná sedadla, na kterých ještě před hodinou seděly dámy v klobouku a luxusních kožišinách, teď obsadily dvě stařenky v nabíraných rukávcích a s ošatkou na klíně.


Lokomotiva naposledy zahoukala, zahalila nádraží bílým kouřem a zmizela v dáli. Uprostřed prázdného nástupiště stojí jen ony. V rukou malá psaníčka a před nimi půl hodiny rychlé chůze ke statku.


Štěkot smečky psů jde slyšet už z dálky. Naposledy je takhle vítali minulé jaro.Tehdy ještě jako štěňata, dnes už jsou dvě fenky březí. Jen koňská ohrada se nezměnila.

Desítka koní spásá první jarní trávu v obrovském výběhu a strakatý poník líně přežvykuje seno z proutěného koše.

Rychle zapomněly na hluk velkoměsta a užívají si ticha, které občas naruší řinčení řetězu ze stájí a chlévů.


Je tady nádherně, každým rokem víc a víc. Nestihly si s sebou vzít téměř nic, jen malé kabelky do rukou a doklady, které večer hodí do kamen.
 
  Namísto drahých šat obléknou lněné suknice a haleny, vlasy skryjí šátkem. Tentokrát už se nevrátí. Nikdy. Nemohou.

Doufám, že jsem vás dnes nezaskočila tímto tak trochu melancholickým příspěvkem, který (ani nemusíme studovat Freuda) docela vypovídá o mé současné situaci a potřebě na chvíli uprchnout někam mimo civilizaci.Tak snad už tento víkend! :)

Krásný zbytek dne Y.DM:)