středa 29. června 2016

U jezera jako z pohádky...

Slunce zapadá za obzor a den se chýlí ke konci. Poslední zlaté prameny světla naposledy pohladí vyprahlou zem, na které už dlouho nespočinula ani kapka vody, a pak na několik hodin zmizí horami.
A to je ten nejkrásnější okamžik, kdy tráva zezlátne a klidnou hladinu jezera rozezvučí stovky, tisíce žab...
...tisíce žab a jinak ani živáčka. Kéž by byly všechny večery takové!







Děkuji za překrásnou sukni z autorské tvorby Hanky Valíčkové (https://www.facebook.com/Image-Rituals-1040972372583609/?fref=ts) a na viděnou někde u vody :)

Krásný zbytek dne Y.DM:)




pátek 24. června 2016

Ach ty vlasy...

Venku je na umření, a tak v práci, kde se o příznivé klima stará technika, trávím víc času, než je zdrávo. A tak vždy po příjezdu domů, kde mě čeká krásných 30°C, lehnu na nejchladnější místo, které už většinou zabírá kočka, a nehnu se do setmění. Dodnes nepochopím, jak jsem se v těchto podmínkách mohla naučit na státnice (a nebo je to se mnou rok od roku horší a moje odolnost vůči horku rapidně klesá??)






Tak či tak, přináším dnes pár portrétů z (ne)pohodlí domova. Původně jsem měla v plánu natočit krátký "videovlog" s páru tipy jak zkrotit neposedné vlasy, ale když jsem viděla, jak hrozně na videu vypadají ty mé odrosty, raději jsem to nechala na jindy.







Ještě než přistoupím k věci, musím se pochlubit s takovou zábavnou záležitostí z minulé přípravy videovlogu. Asi tři hodiny jsem se pokoušela natočit tvorbu účesu na mokré vlasy za použití látkových proužků, jak to kdysi bývalo zvykem. Než jsem natočila první prameny vlasů, zbytek už byl suchý. Než jsem natočila i zbylé prameny, slunce se posunulo na opačnou stranu a tak na videu zůstala jen černá skvrna a tak dále... Když jsem se nakonec dopracovala až k finálnímu přelakování účesu a s radostí jsem chtěla video nastříhat, velký displej počítače mi připravil nemilé překvapení.
Totiž ještě předtím, než usednu před objektiv, je potřeba jej správně zaostřit, což se na bílé stěně dělá docela špatně. První, co jsem měla po ruce, byly odličovací tampony. Takže jeden z nich jsem připlácla na zeď, abych pomocí něj mohla zaostřit místo, kde budu sedět. Během natáčení jsem jej samozřejmě nesundala a to Vám garantuji - během celého videa by Vás nezajímalo nic jiného, než ta podivná věc, připláclá na stěně :D Tímto chci vzdát hold všem videovlogerkám, které to zvládají s neuvěřitelnou grácií a pravidelností 3x video za týden.



A zpátky k vlasům. V jednom z minulých příspěvků jsem si stěžovala, že moje vlasy na tom nejsou úplně nejlépe. Žehličkou ani kulmou na ně nesáhnu, všechno natáčím vodovou ondulací, přesto byly vysušené jako květináče, co máme na balkoně... Zkoušela jsem krom "osvědčených přípravků z vlasových potřeb a drogerií" taky zábaly z kokosového oleje, lněného oleje, olivového oleje a v neposlední řadě i MAJONÉZY. Při poslední návštěvě kadeřnice jsem dostala zábal, který vlasy neuvěřitelně vyživil a držel... ... do příštího umytí. Tak jsem opět nasadila kúru ze zeleného čaje, který piju během celého dne, a zase jsem na nějakou dobu splaskla a vlasy rostou jako splašené.
Až v příštím příspěvku budu opět opuchlá jako balon, je jasné, že to přestalo fungovat (nebo mě navštívil včelí roj) :D







Krásný víkend všem!! :) Y.DM:)


úterý 21. června 2016

BE VINTAGE Brno, 18. 6.

První setkání příznivců retro a vintage módy pod naší taktovkou máme definitivně za sebou. Přiznám se, že jsem byla nervózní, hodně nervózní...  ...a vůbec jsem netušila, jak to celé dopadne. Ačkoliv jsme to zpočátku pojali ve velmi komorním duchu, stejně se nám pár komplikací nevyhnulo. Očekávala jsem hned několik variant, jak to celé dopadne, ale překvapila mě ta nejlepší. S obrovskou pokorou bych chtěla poděkovat tomu skvělému a velmi vstřícnému publiku, které za námi dorazilo a zůstalo po celé odpoledne. Byli jste prostě skvělí!












V početném zastoupení přišli také pánové, kteří si trpělivě vyslechli kosmetické rady v líčení, nebo




tvorbě dámských účesů.







Velmi příjemnou součástí programu byla Adamova přednáška o jeho putování přes Špicberky v dobovém vybavení. Živá ukázka jeho desetikilových kožených bot, nebo sto let staré zbraně, která zaručovala jeho bezpečí před ledními medvědy, vyvolala údiv u většiny příchozích :)




Přehlídka autorských sukní, inspirovaných 50. léty, Hanky Valíčkové, plynule předcházela vyprávění Silvie Kaprálové o aspektech západní módy 50. let.






Názorná ukázka šatů, vycházejících ze střihu raných 50. let.










Nechyběla ani naše módní přehlídka, kterou završila Bětka s Kačenkou svým hudebním


vystoupením.




 Nakolik se na nás podepsaly přípravy (a můj náročný týden) je dost zřejmé z následující fotografie :)


Přesto ještě doteď neskrývám nadšení s jakými lidmi jsme měli v sobotu odpoledne možnost se setkat. Ať už to byli tací, kteří na sebe poprvé oblékli staré šaty, nebo ti, kteří takto chodí oblékaní denně. Všem to moc slušelo a vytvořili tak velmi přátelskou a sdílnou atmosféru, o kterou přeci šlo. Nezávisle na tom, zda každý klobouček na hlavě ladil s kabelkou :) Protože účel byl splněn, nezávisle příchozí skupinky se smíchaly dohromady a (snad) se dobře bavili a mezi sebou poznali lidé z různých koutů republiky :)


Děkujeme za příležitost se s Vámi všemi setkat a příště zas, tentokrát v Olomouci :)
A neodpustím si jednu připomínku, kterou mi před odchodem řekl návštěvník silnějšího pohlaví: "Bylo to pro mě občas jako přednáška o kvantové fyzice, ale příště s sebou beru i kamarády a nenecháme si to ujít" - tak my se budeme těšit! :))


Krásný zbytek dne Y.DM:)

pátek 17. června 2016

Modrá šedesátá

Žluté lány bionafty definitivně zmizely z polí a ta se v posledních dnech opět zazelenala. Vítr se opírá do nezralých klasů, které se vlní jako vodní hladina, jen do ní skočit.






A vlastně proč ne. Dívčí šaty jen vybízejí k rozpustilé povaze, kterou tak dobře definovala Twiggy, nebo Nabokov ve své knize, která definitivně předurčila módní trend pro následujících deset let.







A tak se ráda nechám unést tím kouzlem 6O. let, které se skrývá v zapadlých koutech šatníku. Vlastně je to docela nezvyk, sáhnout po žehličce na vlasy a vyčesat si vosí hnízdo :)









A co Vy? Taky rádi objevujete poetiku  jiné doby, než jste zvyklí? :))




Za šaty děkuji Mishi S., která si je u mě už před rokem nechala a já je včera objevila :D

Krásný zbytek dne Y.DM:)


středa 15. června 2016

Kravata mého drahého

Po krátkém období totální prokrastinace, kdy jsem tady přidávala jeden příspěvek za druhým, se všechno zase velmi rychle přehouplo do opačného extrému. Během jednoho týdne vyvrcholil největší firemní projekt tohoto pololetí (sobota) a k tomu mě čekalo první kolo přijímacích zkoušek na magisterské studium (pondělí). Můj den vypadal asi tak, že jsem přišla vyřízená z práce, dvě hodiny spala a pak se dlouho do noci učila věci, na které jsem, co je rok dlouhý (od státnic), ani nesáhla. 


 A pak se stal zázrak. Firemní projekt klapl bez jediné komplikace (skutečně, několik set lidí se zkoordinovalo do posledního člověka) a já prošla přes písemné testy, ačkoliv jsem v pondělí ráno na ten papír s otázkami zírala jako bakterie na penicilin...


A tak se až dnes dostávám k praktickým záležitostem, týkajících se naši sobotní akce v Brně. Především dochystávám naši  novou přehlídku, která bude možná trochu jiná, než jste byli v předchozích letech zvyklí. Nemohu popřít, že se v ní odrazil můj zážitek z  regresní analýzy. Ale nebojte, o notnou dávku nadsázky určitě ochuzena nebude :) 

A konečně, co mám dneska na sobě? Znáte ten pocit, kdy Vám něco už dlouho visí na věšáku a přemýšlíte, co s tím? :) To "něco" je tenhle hnědý kostým. Dá se použít už jen na fotografie, protože se ke mně dostal s tolikati dírkami po molech, že jej mezi lidi jen těžko vytáhnu. A tak jsem jej chtěla zachovat alespoň nafotografiích. Původně jsem k němu chtěla obléct světlou halenku s výšivkou a balonovými rukávky, ale když jsem viděla kravatu mého drahého ve stejném odstínu jako oblíbený klobouk, bylo rozhodnuto :)) A tak to bude dneska zase trochu punková kombinace. Namísto dámských polobotek a klobouku s krátkou krempou jsem pánský styl rozbila dívčími lodičkami i kloboukem. Halenka s výšivkou třeba příště :)
 Krásný zbytek dne Y.DM:)

neděle 5. června 2016

Zpátky do města

Na celý víkend jsem si schválně nenaplánovala vůbec nic, abych se mohla oba dny naplno věnovat přípravám na přijímací zkoušky. Jistě jste postřehli, že místo toho tady nějak podezřele přibývají příspěvky, taky jsem stihla vyprat tu obrovskou kopu prádla, která na mě strašila v koupelně a mimojiné dospala asi dvouměsíční spánkový deficit :D


A protože jsem začala nabývat dojmu, že celý víkend strávím zavřená doma u "učení", vyrazila jsem alespoň krátce mimo čtyři zdi a hromadu knížek.


Černý klobouk jsem koupila už před časem, ale pořád nebyla příležitost k čemu si jej nasadit. Má širší krempu s ozdobnou síťkou, která mu dodává slavnostnějšího rázu, a tak většinu času proležel v krabici. Když jsem chtěla rozšířit úzkou siluetu skládané sukně a letní halenky, napadl mě právě on.


Popravdě jsem ani netušila, jak to ve výsledku bude vypadat, protože tahle kombinace je tak trochu punková (sukně sportovního typu, naopak vycházková halenka a ještě k tomu tenhle klobouk...). Navíc, ačkoliv málokdy dodržuji to katalogové pravidlo: boty, rukavičky, klobouk a kabelka mají být ve stejné barvě, teď jsem si nebyla jistá, zda to černá kabelka zachrání :)



Mno, posouzení nechám na Vás :D
Krásný zbytek dne Y.DM:)

sobota 4. června 2016

Moje každodenní móda v opuštěném horském komplexu

Včera, později odpoledne, jsem v rámci pracovních povinností potřebovala něco zavést do malé vesnice, nedaleko mého bydliště na Valašsku. Nebyla bych to já, kdybych po chvíli nezačala bloudit a zmateně projíždět tam a zpět. A protože do některých koutů naší krásné krajiny ještě úplně nedorazila civilizace, brzy vypověděla i gps navigace. Shodou okolností jsem tak vyjela hodně zanedbanou a prudce stoupající asfaltkou k jednomu z místních vrcholků. Rozprostřela se předemnou nádherná krajina rekreačního údolí a zalesněné kopce, které se topily v mírném oparu.

Ještě větší překvapení bylo, že mezi těmi lesy stálo opuštěné rekreační středisko, jehož sláva musela opadnout teprve nedávno.


Zámkovou dlažbu postupně zarůstají trsy trávy a dřevěná okna přichází i o zbytky oprýskaného laku. Znám pár podobných míst v Beskydech, která jsou snad ještě smutnější, než tohle (i proto, že tam mnohdy
chátrají nádherné secesní a funkcionalistické stavby).

Ale tady bylo ticho. Žádní mladíci, kteří by zde vyrazili na pravidelnou seanci se zeleným kamarádem, ani zamilované páry, kterým rodiče neodjeli na víkendovou chatu. A tak se všude rozléhalo jen mé klapání podpatků, když jsem procházela tím opuštěným komplexem a nemohla se vynadívat na ten překrásný pohled do krajiny. No řekněte, netrhá Vám tohle srdce?


 Tolik pro dnešek a přeji krásný víkend! :) Y.DM:)

 P.S. fotografií ze střediska jsem z pochopitelných důvodů přidala jen velmi málo (vandalové zatím ještě nezaútočili)