středa 31. srpna 2016

SAHARA 2016, reportáž ze Senice mýma očima

Ještě než překročíme hranice Slovenska, potkáváme hned několik vojenských vozidel. To je ta pravá předzvěst, že už se to blíží. Vlastně nejen to, moje narůstající nervozita, která se mění v pořádnou žaludeční nevolnost, je tradiční znamení, že je to tady - největší vojensko-historická akce ve střední Evropě: SAHARA 2016.


Nestíháme nic. Balit věci, vyzkoušet alespoň jedinou generálku našich přehlídek, nebo si důkladně pohrát s účesy a make upem. Vlastně všechno je stejné, jako každý rok. A přece je to jiné, letos si to totiž jedeme užít na plné pecky!


 Mraveniště lidí před areálem jasně prozrazuje, že začátek akce je na spadnutí. Rychle míjíme vstupní bránu i hlavní pódium, protože na bojišti je už živo. Písečné duny, rozvířený prach, hukot desítky let staré techniky a vyčerpaní vojáci, kteří na sebe vylévají poslední zbytky vody v čutoře, to je nezaměnitelná scenérie. Sotva uvěřitelné, že se to všechno odehrává v srdci Evropy.


Ale my neváháme a taky se necháme strhnout tou nabitou atmosférou, podpořenou extrémním počasím a výtečnou náladou, která se nakažlivě šíří mezi všemi účastníky.


Jsem tady už popáté. Ale tentokrát je to jiná Sahara, než kterou pamatuji před pěti lety. Dobové tábory už dávno nejsou jen místa, kde přespávají vojáci. Nyní to jsou celá města, skutečné fungující systémy, kde účastníci mnohdy i týden žijí v rámci fiktivního světa z první poloviny minulého století.




Feldpost - Polní pošta. Nejen, že si můžete odtud poslat dopis až domů, ale po celou dobu funguje také doručování napříč tábory v celém areálu. Některá z krásných dam prostě sedne na kolo a doveze pozdrav z fronty kolegovi na "opačném konci světa".






A co teprve zákopy... čtyřicet lidí v úporném vedru a  jen za pomocí polních lopatek vybudovalo propracovaný zákopový komplex, čítající desítky metrů.




V americkém táboře vládne uvolněná atmosféra. Stín vojenského stanu poskytl útočiště celé osádce. Obal od žvýkaček a obrázek Mickey Mouse na kapotě věrně ilustruje tu stranu barikády, kde jsme se ocitli...




Sovětský tábor je prázdný. Kdo mohl chodit, bez rozdílu věku a pohlaví, vydal se vstříc písečným a obrněné technice. Na lehátkách v polní nemocnici leží jen pár raněných, které mladé zdravotnice ochotně napájí vodou a převazují čerstvé rány. Tam není pro zářivé šaty a boty na podpatku místo. Navíc už je čas - teď se zase o zábavu postaráme my :)




Díky všem za parádní zážitky a naprosto bezproblémový průběh akce. Letos jsme si to užili více než kdy jindy a váš bouřlivý potlesk je pro nás stejně vzácný, jako ocenění od organizátorů :)




P.S. a víte, co je na tom všem nejlepší?  Že si Susanne ráno zapomněla svou selfie tyč na pokoji :D




Tak zase za rok na tom obřím pískovišti ahoooj! :)


Hezký zbytek dne Y.DM:)


sobota 13. srpna 2016

Momentka z Nového Jičína a symbolické nashledanou před odjezdem:)

Protože se právě nacházíme uprostřed velkých příprav a balení na pondělí, kdy vyrážíme na naši vysněnou "dovolenou", přispěji dnes jen několika fotografiemi z mé krátké návštěvy v Novém Jičíně :)
 
Potřebovala jsem vyzkoušet pár nových šatů, které jsme letos zařadili do přehlídek a tak nabízím letmé nakouknutí na jedny z nich.
Kačenka jako by se pro puntíky narodila :)


A kam že vlastně vyrážíme?
 

...to je otázka, kam dojedeme :) Po loňském zkušebním výletě (který jsem z půlky strávila s hlavou v igelitovém pytlíku) jsme se nakonec přecejen rozhodli pro retro výjezd do "Jugoslávie". Pochopitelně po staré cestě, protože přes Rakousko by nás bez víza nepustili, a taky s původním autoatlasem - GPS navigace ještě neexistují :) Držte nám palce i naší zelené krásce Elišce (Škoda 105). Pokud se v pořádku vrátíme zpátky, či nezklame naše pojištění, tak se těšte na podrobnou reportáž z cesty! :) Za týden napočtenou!


Krásný zbytek dne Y.DM:)

úterý 9. srpna 2016

Na souši i ve vodě

Ještě než zapadlo slunce, chtěli jsme si užít posledního horkého dne letošního léta. Ne, že bych věřila předpovědím počasí, ale přesto mi intuice říká, že v Čechách se už jen tak neohřejeme... Navíc jsem už dávno chtěla vytáhnout tyto koupací šaty, které jsou hned v několika ohledech "speciální" :)
 

 Extra jsou především v tom, že už dlouhou dobu byly na mém "wish listu". Sháněla jsem je všude možně, ale bezvýsledně. Nezbývalo, než si je nechat ušít. Protože mi je nešila krejčová na zakázku, tak se to celé táhlo a několik měsíců mi visely v šatně bez knoflíků a zapošitého dolního lemu. Protože jsem si je na začátku prázdnin chtěla za každou cenu vzít do Alp (kam jsem stejně nakonec nejela), koupila jsem knoflíky a dala se do šití. Nutno podotknouti, že v Olomouci nemám k dispozici šicí stroj, takže jsem lem obšila celý v rukách. Kdo mě zná jistě ví, že tento počin je hodný zápisu do kroniky! Šev je místy trochu křivý, ale díky proužkům na látce jsem dodržela délku každého stehu, geniální :) Jsem na to tak pyšná, že to tak asi i zůstane :D (Abych vysvětlila vážnost celé situace, stačí se podívat třeba na knoflíky. Jsem tak nemožná, že každá z kotviček na knoflíku míří jiným směrem. Přešívat se mi to protentokrát už nechtělo, ale udělám to! :D ).



Odpusťte, že šaty jsou tak pomačkané - stačila jedna jízda v autě. Chtěla jsem dodržet pohodlý a savý materiál, který (tak jako tenkrát) dbá především na funkčnost. Materiály plavek nebyly po koupání příliš příjemné na těle a pomalu schnuly, takže každá žena raději rychle vklouzla do koupacích šatů či kompletu, které zajišťovaly maximální pohodlí

 K šatům jsem volila i plavky v podobné barevné kombinaci. Na pohled je zřejmé, že jde o novovýrobu a nebudu nalhávat, že jsou závratné kvality. Nicméně svůj účel snad splní a perfektně zapadnou do našich letošních plánů :)





Krásný zbytek večera Y.DM:)

sobota 6. srpna 2016

Barvy především

Když jsem se jednou odvážila a vzala si tyto šaty do práce, kolega mě tituloval postavičkou z Neználka. Protože jsem nikdy pohádky o Neználkovi nečetla, nestihla jsem se ani urazit, nicméně to bylo poprvé a naposledy, co naše kancelář rozzářila tahle kanárkově žlutá :D 
Ale to neznamená, že bych šaty přestala nosit, naopak, ještě nikdy jsem tak nepropadla žluté, jako je tomu teď.


A přítom nechybělo málo a v životě bych na ně nenatrefila. Když jsem v pátek, pár hodin před odjezdem do Brna, kde jsme chystali naši akci Be vintage, zjistila, že nemám žádné ultra moderní oblečení (naše nová přehlídka začíná totiž výsekem ze současnosti), vběhla do Šantovky, první obchod na ráně byl Mohito. Jakožto sesterská značka Reserved jsem očekávala nějaké "basic" tílka a decentní šaty. Překvapil mě široký výběr různých retro/vintage inspired šatů, halenek i sukní.



Když jsem do obchodu ze zvědavosti zavítala i o nějakou dobu později, byla jsem překvapena, že ta "retro kolekce" nebyla jen aktuální záležitostí. Pravidelně přibývají nové a nové kousky, mnohdy velmi  věryhodně inspirované módou z poloviny minulého století.


Takže pokaždé, když mě chytne moje nakupovací OCD (cca 2x do týdne :D), tak první zamířím tam. Jistota je, že nikdy neodejdu s prázdnou. Musím však dodat, že tato konfekce se rozhodně nehodí na žádnou z historických akcí, ale pro milovníky retro/vintage módy je pro denní nošení naprosto ideální! (už třeba kvůli příznivým cenám)

A v jakých konfekcích nejraději nakupujete Vy? :)
Krásný zbytek soboty přeje Y.DM:)




pondělí 1. srpna 2016

Neděle na venkově

Dnes začnu trochu netradičně civilními fotografiemi z mé nedělní návštěvy Susanne na statku nedaleko Brna. Venkovské módě jsem se věnovala už několikrát a ještě určitě mnohokrát budu. Proto jsem se tentokrát rozhodla podělit se s tím, co vlastně samotnému fotografování předcházelo.

Obzvláště teď v létě, když je každý z nás na opačném koutu republiky nebo světa, je sejít se s celou naší smečkou takřka nadliský úkol. Byla jsem proto ráda, že alespoň část z nás si našla čas a mohli jsme spolu strávit poslední červencový den. Se zbytkem snad příště, protože už teď se mi po nich neuvěřitelně stýská :))

Kromě prvních příprav módní show na letošní SAHARU jsme především chtěli nafotit sérii tématických fotek z venkovského prostředí. Překrásné počasí, které panovalo zhruba do čtyř odpoledne, nás ani omylem nenechalo pustit se do předem naplánovaného programu.


A tak jsem si stihla prohlédnout slavkovský zámek, vykoupat se v tamním rybníce, ugrilovat něco k obědu a v neposlední řadě jsem se nechala přemluvit k "mírné projížďce na koni". (Ti co mě dobře znají ví, že ač jsem holka odchovaná na statku, po mé příhodě s hravou jalovicí/mladou krávou, která mě asi v deseti letech nabrala na rohy, chovám významný respekt ke všem zvířatům s kopyty, která jsou vyšší než já...  projevuje se to většinou hysterickým záchvatem pokaždé, když se takové stvoření pohne, nedejbože okem zavadí o mou osobu).

Zhruba deset sekund poté, co Susanne pracně zprovoznila (osedlala) všech pět koní, rozpoutala se prý ta největší bouřka, co němčanský statek pamatuje... Plní naivního optimismu jsme čekali asi půl hodiny, než jsme pochopili, že ta přeháňka se spíš tváří jako počínající záplavy. Než jsme uklidili všechny následky otevřených oken v autech i v domě, ocitli jsme se v malé škvíře bouřkového mraku.


Bosé jsme vyběhly na podmáčenou trávu a vyfotily alespoň pár snímků z mé vytoužené série :) (fotografie výše je pro bystrého diváka, můj záchvat smíchu je přímo úměrný ovečce na fotografii v pravo a její bohulibé činnosti :D ).

A konečně výsledek! :)





Krásný zbytek večera Y.DM:)