středa 31. srpna 2016

SAHARA 2016, reportáž ze Senice mýma očima

Ještě než překročíme hranice Slovenska, potkáváme hned několik vojenských vozidel. To je ta pravá předzvěst, že už se to blíží. Vlastně nejen to, moje narůstající nervozita, která se mění v pořádnou žaludeční nevolnost, je tradiční znamení, že je to tady - největší vojensko-historická akce ve střední Evropě: SAHARA 2016.


Nestíháme nic. Balit věci, vyzkoušet alespoň jedinou generálku našich přehlídek, nebo si důkladně pohrát s účesy a make upem. Vlastně všechno je stejné, jako každý rok. A přece je to jiné, letos si to totiž jedeme užít na plné pecky!


 Mraveniště lidí před areálem jasně prozrazuje, že začátek akce je na spadnutí. Rychle míjíme vstupní bránu i hlavní pódium, protože na bojišti je už živo. Písečné duny, rozvířený prach, hukot desítky let staré techniky a vyčerpaní vojáci, kteří na sebe vylévají poslední zbytky vody v čutoře, to je nezaměnitelná scenérie. Sotva uvěřitelné, že se to všechno odehrává v srdci Evropy.


Ale my neváháme a taky se necháme strhnout tou nabitou atmosférou, podpořenou extrémním počasím a výtečnou náladou, která se nakažlivě šíří mezi všemi účastníky.


Jsem tady už popáté. Ale tentokrát je to jiná Sahara, než kterou pamatuji před pěti lety. Dobové tábory už dávno nejsou jen místa, kde přespávají vojáci. Nyní to jsou celá města, skutečné fungující systémy, kde účastníci mnohdy i týden žijí v rámci fiktivního světa z první poloviny minulého století.




Feldpost - Polní pošta. Nejen, že si můžete odtud poslat dopis až domů, ale po celou dobu funguje také doručování napříč tábory v celém areálu. Některá z krásných dam prostě sedne na kolo a doveze pozdrav z fronty kolegovi na "opačném konci světa".






A co teprve zákopy... čtyřicet lidí v úporném vedru a  jen za pomocí polních lopatek vybudovalo propracovaný zákopový komplex, čítající desítky metrů.




V americkém táboře vládne uvolněná atmosféra. Stín vojenského stanu poskytl útočiště celé osádce. Obal od žvýkaček a obrázek Mickey Mouse na kapotě věrně ilustruje tu stranu barikády, kde jsme se ocitli...




Sovětský tábor je prázdný. Kdo mohl chodit, bez rozdílu věku a pohlaví, vydal se vstříc písečným a obrněné technice. Na lehátkách v polní nemocnici leží jen pár raněných, které mladé zdravotnice ochotně napájí vodou a převazují čerstvé rány. Tam není pro zářivé šaty a boty na podpatku místo. Navíc už je čas - teď se zase o zábavu postaráme my :)




Díky všem za parádní zážitky a naprosto bezproblémový průběh akce. Letos jsme si to užili více než kdy jindy a váš bouřlivý potlesk je pro nás stejně vzácný, jako ocenění od organizátorů :)




P.S. a víte, co je na tom všem nejlepší?  Že si Susanne ráno zapomněla svou selfie tyč na pokoji :D




Tak zase za rok na tom obřím pískovišti ahoooj! :)


Hezký zbytek dne Y.DM:)


7 komentářů :

  1. holky byly jste neuvěřitelné. Neuvěřitelně krásné a zábavné :) Škoda jen, že jste tak byrzy odjely domů. Moc jste se nám všem líbily :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme :) Bylo to moc fajn, ale taky dost náročné, takže jsme museli jet dřív, než nám došly všechny síly :))

      Vymazat
  2. Krásne fotky!!! Škoda, že som v piatok pracovala do 11, inak by sme vás šli pozrieť :)
    Drew's Beauty

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jááj škoda :( Mno my se těšili alespoň že dorazí Borka, ale taky asi nestíhala... Chtěli jsme se stavit na tu akci do Bratislavy, ale zhruba kolem 14:00 jsme pochopili, že to teda rozhodně nedáme :D však víš, jak náročné je tam přežít, byť jediný den :d

      Vymazat
  3. Moc pěkná fotodokumentace! :) Ale jako promiň, poslední fotka rozhodně vede...ještě s tím šampáněm na stole, to mi silně připomíná moje výlety, o kterých se na blogu radši ani nerozepisuju :D :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme :) Mno to šampaňské vůbec nevím, jak se tam objevilo :D já se ráno probudila a leželo tam :D

      Vymazat
    2. Já jsem nedávno přijela domů z VIP recepce mé oblíbené kapely a v kapse dobového saka jsem našla nakousanej mini řízek O:-) :D

      Vymazat