úterý 11. října 2016

Naše báječná retro dovolená v Jugoslávii - Škodovkou k jižnímu cípu Evropy a zase zpátky


 Vyrazili jsme docela pozdě, protože se mi protáhla pracovní porada a taky jsem se nemohla rozhodnout, které šaty nechám doma, jelikož jsem prý vyčerpala svůj váhový limit zavazadla...
 A tak jsme naskládali svoje dvě droboučké zavazadla do malé mezery mezi náhradním alternátorem a krabicí s těsněním všeho druhu. Náš zavazadlový prostor sice připomínal pojízdnou autoopravnu, ale prý "jistota je jistota".

Když se nám do kufru podařil naskládat i poslední náhradní šroubek, bylo skoro pět odpoledne. Stejně jsme se nevyhnuli tomu, abychom se těsně za Olomoucí vraceli zpátky do garáže. Zapomněli jsme totiž... křížový šroubovák. KŘÍŽOVÝ ŠROUBOVÁK a k tomu moje poslední zbytky trpělivosti.

Otevřela jsem starý Autoatlas z roku 1987 a najeli jsme na starou cestu. Žádná GPS navigace, žádná dálnice, žádný stát, kde by nás "nepustili bez víza". A tak jsme vyrazili směr Slovensko, Maďarsko, Slovinsko a nakonec Chorvatsko. Po starých cestách, které kdysi brázdily tisíce turistů, prahnoucích po exotických zážitcích v nedaleké Jugošce. Teď zely prázdnotou...

Slovinsko nás přivítalo mlhavým ránem, ale doteď nezapomenu, jak nádherná země to je! Nevynechali jsme jediného odpočívadla v horách, kde bychom se alespoň na chvíli nezastavili. Hmm.. domácí guláš, ohřívaný na motoru ...
Slovinsko byla vůbec země plná překvapení :) Hrdý majitel Škody 120 z Lublani za námi jel asi pět kilometrů, aby nás dohnal a srdečně pozdravil. Vlastně z krátkého pozdravu se vyklubala dobrá půlhodina klábosení na téma rozdíly ve výbavě škodovek mezi lety 1980-1981 a pod. Já se docela bavila.  Pán neuměl anglicky, takže pantomimická ukázka hřídele řazení mě v duchu doprovázela až k hranicím Chorvatska.

A čím více jsme se blížili k moři, tím více byly  reakce okolí bouřlivější. Lidé mávali, blikali, troubili... A my se pokaždé leknutím málem vybourali.
Hraniční přejezd nás překvapil hned dvakrát. Přísní slovinští celníci nechtěli věřit, že jsme Češi a nemáme s sebou zbraně. Na chorvatském přejezdu po nás zas mladá slečna, hrající si na mobilu, hodila vražedný pohled, když jsme ji cpali doklady ke kontrole...
A pak jsme ho viděli. Móóóře!
Nedovedu ani popsat, jakou jsme měli radost, že nás naše zelená kráska dovezla až do cíle. Moře jsme oba viděli mnohokrát, ale tentokrát bylo úplně jiné. Lesklo se jako diamant a zářilo azurovou modří. Teda dokud jsme nepřijeli blíž...
Slovinsko bylo překrásné, Chorvatsko už trochu méně... Miliarda lidí, namačkaná na malém poloostrově a všudypřítomná anarchie. - Ano, takto parkoval asi čtyři hodiny turista z Německa.

Dorazili jsme až k nejjižnějšímu cípu Istrie, do Puly. Tisíce lidí a uprostřed města takřka antický monument - koloseum v Pule.


Naivně jsme si mysleli, že seženeme nějaké ubytování. V srpnu praskaly ve švech i ty nejzapadlejší hotely, o kempech nemluvě. A tak jsme si prošli uličky města a rychle se šli vykoupat.


Na kamenité pláži jsem si lehce podvrtla kotník, ale nemohla jsem moc hlasitě nadávat, protože všude okolo byli samí Češi. - Jooo, někteří z nich se s námi fotili a nevěřili vlastním očím, že to Eliška zvládla :)
Ještě z Puly jsme poslali oslavný pohled jejímu původnímu majiteli.


V Pule jsme se dlouho nezdržovali a vyrazili severněji do "méně zprofanovaného Novigradu". Tady moře smrdělo až k centru města, ale atmosféra panovala pohádková.


A já si oblékla tyhle 70s šaty, ve kterých jsem se cítila jako bohyně :)

Prostě nádhera :)
Ačkoliv jsme si řekli, že pojedeme "tak jako kdysi", stejně jsme se nakonec rozhodli zavítat i do sousední Itálie, kam bychom se v minulosti jen tak nedostali. A zážitek to byl vskutku nezapomenutelný. Jezdit s tímto strojem ve státě, kde se místo směrovek používá klakson, dopravní značení je minimálně nepřehledné a nikdo neumí anglicky, to byl nadlidský výkon. "Mamma mia ŠKODYLAC!" - i tohle bylo odposlechnuto v Itálii.


Rychle zpátky do Slovinska, kde jsme si chtěli v poklidu projít všechna velká města, co jsme měli po cestě.

Věděli jste, že slovinsky se dítě řekne "otrok"? Vím, je to trochu dětinské, ale nás tohle slovo prostě bavilo celou cestu :))


Krom Slovinska jsme se rozhodli udělat delší zastávku i v Maďarsku, kde pravidelně každý rok navštěvujeme termály. Uprostřed léta tam nebylo ani živáčka a nám horké prameny alespoň trochu pomohly na ztuhlá záda po několikahodinové cestě.

Tuhle "late 70s halenku nosila ještě moje babička :))
Po návštěvě termálů ve městě, které neumím ani vyslovit natož napsat, jsme se o to víc těšili domů. Celou cestu nás škodovka nezklamala, dokonce ani v parném počasí a šíleném stoupání v chorvatských a slovinských horách. O to vtipnější bylo, že se ukazatel teploty vody trochu více naklonil až v dopravní zácpě na Slovensku, která se táhla deset kilometrů za Bratislavou.

Celou cestu jsme se řídili starým autoatlasem a výpisem měst, které můj drahý pořídil před odjezdem. Pro jistotu jsme na dně kufru měli i GPS navigaci, kterou jsme v Itálii, v největší zoufalosti vytáhli, abychom zjistili, že nefunguje... Ale o to víc jsme na sebe pyšní :)

Na cestách jsme strávili celkem pět dní a vrátili se v pátek kolem šesté večer. Ne vždycky se nám podařilo sehnat ubytování (viz Pula), takže jsme párkrát přespali v autě. Nakonec to nebylo zas tak špatné :)
Na závěr se vlastně hodí citovat moji kolegyni z práce: "Tohle je přesně ten typ dovolené, na kterou můžeš jet, když je ti 23 let." - a měla pravdu a bylo to báječné!

 Celkem jsme najeli: 1950km
Celkem jsme spotřebovali: 130l benzínu
Průměrná spotřeba: 6,4l na 100km

 Krásný zbytek dne Y.DM:)