Na začátek nového roku se hodí krátké shrnutí roku loňského. Vybrala jsem pár událostí a skutečností, které ve mně zanechaly nejhlubší dojmy.
Konec roku 2012 byl pro nás, jako tradičně, ve znamení silvestrovského programu muzea Železné opony ve Valticích. Fotky vypadají jako z půlky jara, ale nenechte se zmást - foceno 31.12. 2012.
Jak leden oplýval jarním počasím, počátkem února se ozvala opravdová zima. Tehdy jsem se účastnila pochodu k pamětníku gen. Šnejdárka na hoře Polední. Zaskočila mě nejen samotná cesta (10km prudkého svahu v nevyšlapaném sněhu a -10°C), ale také následné odezvy pamětní akce. Vrch Polední se nachází v těsné blízkosti polských hranic, takže polští aktivisté vnímali celou akci jako nebezpečné nacionální hnutí proti polské menšině. (Viz. historie gen. Šnejdárka, který v česko-polské válce). Fotografie pořízena po zdárném výstupu na vrch Polední.
Fotografie před výstupem, kde ještě netuším, co nás čeká :))
V dubnu jsem se poté účastnila promo focení pro hot-rodovou skupinu, což byla předzvěst nastávající sezóny veteránů. Do té doby jsem se s komunitou milovníků vůně motoru setkávala jen okrajově.
To vše se za chvíli změnilo. Ale ještě před tím jsem měla možnost zúčastnit se historické rekonstrukce na Slovensku. Pravdou je, že jakoukoliv akci u východních sousedů si chválím do nebes, avšak tato ve mně zanechala hluboké dojmy. Atmosféra 40. let uprostřed centra Bratislavy byla nezapomenutelná. Pevně věřím, že se tam letos podívám znova.
Týden na to nás čekala třídenní akce srazu veteránů. Každý den byl nabitý programem, kde jsme měli několik módních přehlídek. Nevyšlo počasí, občas vázla organizace a komunikace, takže to byla zatěžkávací zkouška. I přes to to byl nezapomenutelný víkend.
Velkou radost mi udělala redakce mezinárodního vintage lifestylového webu ,,Queens of Vintage", kde uveřejnili článek s mou maličkostí :)) Odkaz zde
Vrátím se zpět k veteránským srazům. Ten následující červencový byl tak trochu ,,osudový", kvůli nečekaným setkáním :) Sestřih videa z přehlídky zde
Konec července se opět nesl ve znamení muzea Železné opony, kde každoročně probíhá historická rekonstrukce událostí z roku 1938. Pokaždé mě tam překvapí něco nového a pokaždé se tam nesmírně těším - za úžasným kolektivem, přáteli, krajinou a jihomoravským vínem :))
Po poslední návštěvě jsem se stejně tak těšila na největší vojensko-historickou událost na Slovensku - Saharu. Nejen akce byla vydařená, stejně tak naše noční přehlídka v odlišném duchu než obvykle, byla nezapomenutelná, už jen z důvodu, že rozjela nečekaný sled událostí.
Dva dny poté jsem odletěla pracovně na Kypr, což zcela obrátilo můj dosavadní život. Nejen měsíční pobyt v naprosto odlišné kultuře, ale i návrat domů byl drsnou školou života, jíž jsem s odstupem času vděčna, za tyto tvrdé lekce.
Po mém návratu bylo všechno jiné, než dřív. Snad se už na to i dívám jinýma očima po všech těch zážitcích v cizině i doma. Hned pár dní po příletu jsme se vydali skrz celou republiku až do Sokolovského kraje na nejproslulejší historickou rekonstrukci z období počátku války - Krajkovou. Skutečnost předčila očekávání, celý můj pobyt tam byl naplněn silnými zážitky a momenty. Na druhou stranu, znala jsem jen velmi malé množství účastníků, takže jsem se cítila trochu osamoceně, třeba i kvůli jazykovým (dialektovým) rozdílům.
Po Krajkové věci nabraly rychlejší spád. Nástup do školy a nově vzniklé skutečnosti opět obrátily dosavadní stav. Nešťastnou náhodou jsem si obarvila vlasy na hnědo a konečně začala dohánět zanedbané resty (vlastně jsem je začala pořádně dohánět až teď :))
Teď se zdá, že se situace uklidnila. Vlasy si našly nějaký kompromis a samy zesvětlily, ikdyž ne do původní blond, já se naučila trošku hospodařit s časem (možná i kvůli tomu, že je zkouškové a nechodím do školy), opět jsem se začala angažovat a připojovat do několika projektů, no obecně se zdá, že se situace obrátila k lepšímu :))
Na konci roku - stejně jako v tom předešlém, jsme se zúčastnili silvestrovského programu v muzeu Železné opony. Účastníci i návštěvníci už stihli pochopit, že se jedná o silvestrovskou zábavu s trochu jiným záměrem, než jsou klasické historické rekonstrukce. Celá akce se odehrává v divadelním duchu, přičemž musí postačit kostýmy (zdůrazňuji kostýmy, nikoliv uniformy), co ,,se dají najít na půdě". Díky skvělým vztahům muzea a mediím a taky díky okurkové sezoně, bývá tato akce přeplněna novináři a štáby. Ne vždy je pak v mediích vysvětlena podstata ukázky, což někteří vnímají, že to může mít negativní dopad na ostatní reenactory, kteří tvoří dle přesných historických měřítek.
Gratuluji všem, kteří se dočetli až sem. Myslím, že tohle je má největší letošní zpověď všeho, co jsem chtěla říct a k čemu se vyjádřit. Zároveň chci poděkovat všem čtenářům, kteří občas zabrousí na můj blog, případně mě ještě podporují. Moc si toho vážím a v letošním roce bych ráda zapracovala na hlubší základně pro ,,vintage společnost" v naší zemi a snad se i s Vámi sešla ;)
Krásný zbytek dne Y.DM:)
.jpg)
