Až příliš živý sen muže bez domova... (Silvestrovské divadlo ve valticích 2O14)

Muzeum železné opony 2014 - Šťastní a veselí na hranici

...

Pepa je bezdomovec snad od nepaměti. Je šťasten, že může žít svobodně a nevázaně, jen chladné zimy mu dělají starosti. Rozhodl se, že pár nocí stráví v opuštěné pohraniční rotě, která zažila kruté boje partizánů i několik generací pohraničníků, strážících rakouské hranice za dob totality.
Rozdělal si oheň, usrkl z oblíbeného krabicového vína a z nudy začal kopat do díry v podlaze.
,,Náboje, asi válečné...," pronesl nad vykopanými artefakty a pohodil je po zemi.
Znenadání se ozval výstřel a Pepa se složil na podlahu.

Do budovy naběhli tři ozbrojení partyzáni, vyděšení k smrti. ,,Našli nás! Němci jsou tady a s nimi i oficír Fritz!" Vykřikoval jeden z nich, skrz hlasité výstřely, ozývající se ze všech stran.

 ,,Nestřílejte! Podívejte se koho vedu!" Do místnosti vstoupil Alois, vůdce partyzánské skupiny. Před sebou tlačil ženskou postavu, přikrytou špinavým pytlem.

Alois sundal pytel a mrskl s mladou ženou na zem. ,,Vydíte ji! To je ta německá mrcha! Manželka oficíra Fritze, když máme rukojmí, nemohou nám ublížit! Pojďte se na tu mrchu podívat!" 

Její vzlykání v německém jazyce ještě  více podnítilo nenávist partyzánské skupiny.

,,... Jarmilo? Jsi to Ty?", vyděsil se náhle jeden z partyzánů. ,,Vždyť to je moje sestra! Před válkou se vdala do Německa! Nemůžeme ji tady držet jako rukojmí, vždyť je to moje sestra!"

,,...Toníku, co Ty tady děláš?", vykřikla čistou češtinou zadržená manželka německého důstojníka.

(zdroj fotografie: ČTK)

Po několika minutách dohadování se z čista jasna probudil bezdomovec Pepík a nevěřícně zírá na celou scenérii. Za chvíli si jej všimli i nedůvěřiví partyzáni.

,,Dej ruce nad hlavu a řekni nám, co jsi zač! A co to máš proboha na sobě? Kde jsi to vzal?", nervózně křičí partizáni na chudáka zmateného Pepíka.

,,Zabte ho! Je to špión!", vykřikuje jeden z partyzánů. To už Pepík nevydrží a chce zavolat policii.
,,Tady ale široko daleko žádná četnická stanice není, můžeš si volat jak chceš," smějí se mu partyzáni.
Když vyděšený Pepa vytáhne z kapsy mobilní telefon, agresivita partyzánů nabyde na obrátkách. ,,Co to držíš v ruce?" - ,,Mobil" - ,,Co je to mobil a kdes ho vzal?" - ,,No našel... ...tady v popelnici.." - ,,Budem Tě mučit tak dlouho, dokud nám neřekneš, co je to mobil!"

Mezitím se partyzán Toníček snaží nenápadně vyvést svou sestru ven. Toho si všimne vůdce Alois a bez váhání na Toníčka zamíří pistolí. Celá potyčka dopadne nešťastně, protože dohadující se partyzáni nechtěně zastřelí bezdomovce Pepíka, který se v tu ránu svalí na zem jak pytel brambor.

Po tomto výstřelu se začnou ozývat rány i z venčí. Německá jednotka obnovila svůj útok a opět se dobývají na partyzánské hnízdo. Odbojáři ještě opětují pár výstřelů a pak prchají ven.

 

,,Vstávej, copak nevíš, že jsi ve vojenském prostoru?", zakřičí na Pepíka policista, který má zrovna hlídku, a nohou jej lehce nakopne. Pepík s hrůzou vyskočí ze země: ,, tak tady už se v životě neukážu!"

Vrcholné dílo letošní sezony :D Všechnu naši kreativitu a invenci jsme vložili do této hlubokomyslné divadelní scénky se zcela originální zápletkou v naprosto osobitém pojetí :D Mno, co si budem, scénář vznikl v pozdních nočních hodinách, hned po intelektuální diskuzi na téma postmodernismus v československé literatuře (kecám) :D a nácvik proběhl v brzkých ranních hodinách. Pravdou je, že jsem od přírody veselá kopa, nicméně nikdy se  tak nenasměju, jako při tomhle :D Protože jsme to pojali opravdu komediálně, pobavili se snad i diváci :)

Za fotografie děkuji Oliverovi a České tiskové kanceláři :)
To je pro dnešek vše, hezký zbytek dne Y.DM:)