(Něžná) Melancholie podzimu

Dny se neúprosně krátí a sluneční paprsky si málokdy najdou cestu, aby ohřály studené ulice.

Pak ale jednou přijde ten den, kdy se na moment vrátí babí léto a naposledy připomene prosluněné chvíle, jako sentimentální povzdech nad nadcházející zimou.

Večer je ještě daleko, ale přeci tak blízko. Dlouhé šaty lehce sklouznou po šíji a dychtivě chytají zbytky paprsků, aby mohly zazářit při slavnostní večeři.

Stromy se pomalu vzdávají svého listí, které jim padá k nohám.

Ochladilo se, noc se nezastavitelně blíží.

Večer se nachýlil, sbohem snová krajino, je čas se vrátit.

Foto: AMAKA foto

Visage: AMAKA foto

Krátké zasnění, kterému předcházel naprosto šílený den, kdy mi ujely všechny vlaky, takže jsem byla nucena jet (sama do ,,velkého" města!!!) autem, ztratila jsem se, na objížďkách si najela o hodinu více, nedokázala sama natankovat, nebyla schopna zaparkovat, nebyla schopna pochopit a použít parkovací automat, přišla pozdě na výuku a zabloudila i cestou na focení. Naštěstí jsem nějakým zázrakem dorazila (tímto děkuji pánovi na benzínové pumpě, který dokázal otevřít víko a natankovat a mnoha dalším lidem, kteří mě naváděli atd...). Hm, ne vždycky se daří

Hezký zbytek večera Y.DM:)