Co ženám (ne)patří do rukou

Zimní večer jako každý jiný. Nekonečné čekání na něj při sklence vína. Společné chvíle jsou příliš krátké a tolik vzácné.

Když pozdě v noci přijde, sotva se zdrží ve dveřích. Nikdy nemluví o svém dni a zážitcích, vždy jen pečlivě naslouchá a tiše se usmívá.

Ani to netrvá dlouho. Brzy se zvedne a něžně rozloučí. Nikdy neřekne, kam jde. Nikdy nedovolí, abych se zeptala.

Dnes odešel dříve, než obvykle. Snad měl naspěch, splynul s ostatními stíny ulice. Ale přeci, něco tady zapomněl.

Vzpomene si, co zapomněl a vrátí se zpět?

Vzpomene si, co po sobě zanechal v opuštěném bytě?

Omlouvám se za dnešní, možná trochu morbidní, příspěvek. :)) Snad se na mně podepsalo započaté zkouškové období a vytržený zub, který mi narušil veškeré plány (propásla jsem akci v Praze, kam jsem se neuvěřitelně těšila). Nebo jen momentální černý smysl pro humor:)

Díky zkouškám a jiným povinnostem mi nezbývá moc času, ale začínám se s ním učit hospodařit :)

Proto už to vypadá, že KONEČNĚ budu schopna zrealizovat nějaký ten návod na účes a hlavně se určitě chci pochlubit s těmi nejúžasnějšími plesovými šaty, které jsem před nedávnem náhodou vydražila :)

P.S. Co Vy a ženy vs. zbraně?

Krásný zbytek večera Y.DM:)