Cesta do hlubin času i Slezska

Nasednu do auta a zavřu oči. Netrvá dlouho a ze zvuků motoru se brzy začnou vynořovat tóny Glenna Millera. Když oči pomalu otevřu, za oknem automobilu postupně mizí panelové domy a moderní sloupy elektrického vedení. Dlouho to nevydržím a vyskočím ze sedačky. Když se ohlédnu zpět, zmizí i vůz, kterým jsem přijela.

Ve vzduchu cítím kouř. Je zima a lidé zatápí čím se dá. Mávám z chodníku na projíždějící automobil. Jediný, který jsem za celou dobu potkala. Ostatní stojí podél cest a žloutne pod nimi tráva. Už dlouho dobu se nehnuly z místa.

Kráčím po prázdné ulici dál. Za sebou slyším tiché klopýtání, které se každou vteřinu přibližuje. Klapot dřeva na kamennou dlažbu a hlasitý smích. Mladá žena v zástěře přebíhá silnici a nese sousedce nedělní koláčky z bramborového těsta.

Usmívám se taky a pokračuji dál ke konci ulice. Z některých oken slyším cinkání příboru, někde zas hrající si děti.

Hravá nálada popadla i mě a tak balancuji na světlejších kamenech šedivé dlažby. V hlavě mi zní ta dnes zapovězená skladba a tak kráčím do rytmu... in the mood...

Na dolním konec ulice přijíždí stříbrný automobil.  Někdo na mě mává a rukou naznačuje, ať si pospíším. Ale já tentokrát nejdu. Ještě chvíli zůstanu tady...

Příspěvek z mé "cestovní neděle" nejen po koutech slezské Moravy, ale především do hlubin času. Zkoušeli jste to také? Funguje to!

Krásný zbytek dne a velký dík fotografovi J.T. za překrásné fotografie.