Srazy historických vozidel (Veteráni v Rychvaldu)

Sezona historických vozidel je v plném proudu, stejně jako oblíbené srazy jejich majitelů. Po celé republice jich každoročně proběhne několik, od těch prestižnějších, až po regionální setkání, kde se můžete účastnit snad i s postarší felicií. (Kupříkladu trabant v pozadí udělal mnohdy větší slávu, než mnohem starší auta, inu kdo by si nostalgicky znova nesedl do bakelitového draka?)

Stejně jako ve většině komunit, i tady jsou všichni ,,veteránisté" jedna rodina.

Dělí se na 3 kategorie:

a) Ti, kteří mají obrovskou vášeň ke starým vozidlům a každý měsíc odloží něco ze své výplaty, aby to mohli investovat do rekonstrukce jejich mazlíčka.

b) Ti, kteří oplývají stejnou vášní, avšak postrádají tu správnou zručnost, proto šetří tak dlouho, dokud si nekoupí již plně renovované vozidlo.

c) Ti, kteří nemají do čeho investovat, proto si koupí staré auto u něhož je předpoklad, že poroste jeho tržní hodnota.

Samozřejmě, berme to s nadhledem! :)

Na každém takovém srazu musí být ,,znalci amatéři". Neodbytní návštěvníci, kteří sice žádný stroj nevlastní, ale rozumí tomu víc, než ředitel kopřivnického muzea. Protože jejich prastrýc z babičiny strany měl kdysi starý mercedes, a ten určitě neměl kulatá světla!

Pak tam někdy býváme i my, pořadateli pozvaná skupina pánů a slečen v dobových oděvech. V oděvech, které se po cestě ZARUČENĚ pomačkají, takže hodinové žehlení přijde vniveč. Jako správná ženská se chci vždy projet v kabrioletu, ale protože nerada nosím klobouky
hodinová příprava účesu skončí se stejným výsledkem jako žehlení.

Délka sukně po kolena a střídmé výstřihy pravděpodobně u někoho mohou vyvolávat pocit autority a majestátnosti. Mladí pánové z řad návštěvníků v sobě občas naleznou poslední vysychající kapku gentlemanství a starší dámy (babičky) se rozplývají nostalgickými vzpomínkami, přičemž nestydatě koketují s prvorepublikovými vojáčky, nehledíc na skutečný letopočet. :) 

Tak jsem se těšila, až konečně napíšu nějakou tu ,,reportáž" a nakonec jsem si stejně zapomněla vzít fotoaparát. Proto jsem odkázána na fotografie od Jiřího Kaplana, který mi je poskytl (tímto velice děkuji). Příště něco z vojenských bunkrů, které jsme stihli navštívit ještě tentýž den :)

Y.DM:)