(Ta chvíle) Už se nevrátí zpět...

Horký podvečer, 1938. Připravil večeři a koupil hořkou čokoládu. Melodie valčíku naplnila celý pokoj radostnou atmosférou z dlouho očekávaného setkání. Ona si oblékla nejlepší šaty a šperky, co jí kdysi daroval.

Hrubé závěsy překrývaly něžné paprsky zapadajícího slunce a ona jej krmila kostkami roztékající se čokolády. Dlouhotrvající zármutek přebil náhlý pocit štěstí...

...ráno je pokoj prázdný. Po dřevěné podlaze se pomalu převalují kaluže vína z převrácené sklenice. Popsaný a zmačkaný papír leží vedle jeho ošitého saka s čísly a hodnostmi.

Už se nikdy nevrátí zpátky.

Ale melodie valčíku vždy připomínala ty krásné chvíle, které se už nikdy nepřišly.

Za použité fotografie děkuji skvělému L. Pawlasovi, focené v interiéru Dvůr Olšiny Karviná. Fotografie byly pořízeny cca před půl rokem, takže všímavější možná postřehli mou ehm, poněkud objemnější tělesnou schránku (typické povánoční stavy :D ).

Pro ty ještě všímavější z Vás (než dojde k otázkám), článek je taková letmá metafora k aktuálním událostem, kdo je na tom podobně - přeji pevné nervy!

hezký den Y.DM:)
Find me on facebook:  http://www.facebook.com/DashaMarlenPublicpinUpGirlsCzCommunity