V páteční poledne, když jsem se konečně vypotácela ze zubařského křesla, jsme vyrazili do pár kilometrů vzdáleného města, abychom navštívili mou blízkou kamarádku, kterou jsem neviděla snad tisíc let. Už při příjezdu zvuk motoru připomínal prvorepublikový vysavač a cestou zpátky jsme auto tlačili pomalu i očima.
Po několika hodinách neúspěšných pokusů o opravu (nebo alespoň o zjištění příčiny poruchy) jsme rezignovali na opravu auta i plánovanou cestu za přáteli. Ale nakonec přeci jsme si půjčili jiné auto a vyrazili na tradiční dobovou sešlost ve Vizovických horách, o které jsem psala už několikrát. Cesta pozdě v noci a ve tmě po strmých loukách ale rozhodně stála za to! Nicméně už druhý den ráno jsme museli vyrazit zpátky kvůli pracovním povinnostem a mé neutišitelné nevolnosti z neidentifikovatelného alkoholu.
Po příjezdu domů jsme stihli historický parní vlak, který jezdil v rámci oslav výročí trati. Lokomotiva z roku 1947 každého naplnila nostalgií (aby taky ne, vždyť jezdila ještě v 70. letech!). K ní byly přiděleny vagony různého stáří od 30. až 60. let a celé to řídil personál v rakousko-uherských uniformách.
Hned poté jsme se vydali z rodného Valašska zpět do Olomouce. Auto jsme vrátili a nasedli zpátky do toho nemocného chudáčka, aby počkal na opraváře v garáži. Při příjezdu před garáž jsme zjistili, že nemáme ani klíče od garáže, ani klíče od bytu. Pro probdělé noci jsem se těšila na sprchu a postel víc, jak kdy předtím. Nezbylo nic jiného, než jet rovnou za přáteli do nedaleké vesnice na chalupu, kde konečně vznikly tyhle úžasné fotky :)
Dáma je oblečena v hodně konzervativním stylu, těžícího ještě z viktoriánské éry. Ačkoliv má moderní skládanou sukni, jako vdaná žena ji má ve tmavé barvě. Stejně tak halenka s historizujícími aplikacemi a kamej na krku jasně značí, že na vesnici se moderní módní katalogy z Berlína či Paříže neobjevují.
Naopak já byla oblečena podle trendů 40. let. Vypůjčená skládaná sukně je sice ze 70. let - tehdy zažívaly obrovský boom, nicméně stejně populární byla i ve 30. a 40. letech, obzvláště s oblíbeným kostkovým vzorem. Halenka nejtypičtějším příkladem válečné módy. Upletená z jemného vlákna vlny - tehdy relativně dostupný materiál na oděv. Někdy je až zcela neuvěřitelné, co byly tehdejší ženy schopny vytvořit pomocí jehlic a klubíčka.
Slíbila jsem si, že se začnu více zaměřovat i na pánskou módu. Všimli jste si, že gentleman má místo polobotek holinky? Ve skutečnosti to je krojová obuv - čižmy. Bylo zcela běžné, že na vesnicích, kde už také muži nosili místo kroje oblek, obuli praktičtější čižmy.
A kdo je gentleman za fotoaparátem? Voják prvorepublikové armády ve vycházkové uniformě.
Vrátím se zpět k módě opačného pohlaví. Jednořadé sako s drobným proužkem je dle mého univerzální i v dnešní době. Gentleman je nyní v neformální situaci. Ale stačilo by vyměnit košili, přidat vestičku a kapesníček do kapsy a hned by mohl do společnosti. Klobouk má jistě své za sebou, chtěla bych říct, že díra na něm je způsobena stářím materiálu, ale ve skutečnosti jím prolítla kulka.
Tolik k dnešnímu příspěvku, hezký zbytek večera Y.DM:)
Za krásné fotografie děkuji K. Adamusové
jste překrásný pár
OdpovědětVymazat