Hned po srazu veteránů (proto to stejné oblečení) jsme se vydali za přáteli na nedaleká vojenská opevnění Chotěbuz. Ti zde měli připravený nějaký program pro širokou veřejnost, kterou (kupodivu) kusy železa a betonu zajímají 
Komunita ,,bunkrařů" (jak si říkají) je obecně vcelku pozoruhodná. Pominu - li žabomyší hádky mezi jednotlivými sruby (bunkry) a dávné vzájemné vykrádání interiéru pevností, pak jsou to přátelští lidé Čas od času se na některé ze zdí objeví nasprejovaný kosočtverec, ale naštěstí už dávno pochopili, že spolupráce je přecejen výhodnější. Naštěstí tohle se klubu v Chotěbuzi víceméně vyhýbá :)
Čas od času se na některé ze zdí objeví nasprejovaný kosočtverec, ale naštěstí už dávno pochopili, že spolupráce je přecejen výhodnější. Naštěstí tohle se klubu v Chotěbuzi víceméně vyhýbá :)
Na chotěbuzských bunkrech bylo plno, takže se uniformovaní průvodci nezastavili. Na fotce níže pánové předvádějí typické military nadšence. Fotografie, kde se šermují bodáky nebo hledí do hlavně, jsem raději nezveřejnila. (nerada bych, aby v tom někdo hledal inspiraci)
)
Ve vnitř, (v betonových krtincích) se kromě 100% vlhkosti a vůně petroleje, nachází také unikátní výbava, poplatná době vzniku bunkru, většinou ze soukromých sbírek. Naleznete tam několik druhů zbraní, muničních beden, výstroje a spoustu dalších pro mě nepopsatelných a určitě potřebných věcí
No a to už jsme zase my (ne všichni). Teplodní rekordy se na nás vcelku podepsaly. Já tajně mačkám za zády plastový kelímek (protože ten se přeci neukazuje). A taky nás vlastně můžete vidět v barvě :)
Poslední tak trochu poetická fotka. Příště zase něco o módě :) za fotky děkuji Viktorovi T. a Radimovi V.
Y.DM:)
:D :D
OdpovědětVymazat